Pyramida egyptského panovníka Chufua, známého i pod řeckým označením Cheops, je největší staroegyptskou pyramidou a zcela určitě patřila k největším stavbám starověku. Dnes jí sice chybí původní špička, takže už není vysoká 147 metrů, ale o deset metrů méně, a její vnější stěny už ztratily téměř celé původní obložení, ale i tak působí majestátním dojmem. Působí tak ohromujícím dojmem, že její původní vlastní význam, totiž sloužit jako schránka pro tělo zemřelého panovníka (pomíjím náboženské konotace, které s ní nepochybně byly spojeny) se mnoha lidem už odedávna zdá příliš obyčejný a tedy nedůvěryhodný. Navíc byla vyloupena už ve starověku, zřejmě opakovaně, takže už arabský chalífa al-Ma'mún, syn Hárúna ar-Rašída známého z pohádek Tisíce a jedné noci, byl velmi zklamán. V jeho době se totiž tato pyramida považovala za pokladnici faraonů, a protože původní vstup byl tehdy zakryt, nechal do ní chalífa vyhloubit tunel, kterým se do pyramidy vstupuje ještě dnes. Uvnitř ovšem zřejmě nenašel nic, možná ani víko původního králova sarkofágu. To vše vedlo a vede často k domněnkám, že tato pyramida (je zajímavé, že o jiných pyramidách se obvykle takto nemluví), musela mít ještě jiný, podstatně důležitější význam jako kamenný záznam veškeré moudrosti lidstva, jako startovací rampa kosmických lodí mezihvězdných návštěvníků, a podobně. Vlastně není tak úplně pravda, že se v pyramidě nic nenašlo. V depozitářích Britského muzea v Londýně před několika lety objevili, zřejmě spíše náhodou, dva předměty, které údajně byly nalezeny v této pyramidě: kamennou kuličku o průměru několika centimetrů a malý záhadný úlomek, snad zbytek nějakého nástroje. Podle záznamů pocházejí tyto předměty z nitra Chufuovy pyramidy a byly do Londýně přivezeny v druhé polovině 19. století. Naprostá většina úvah o jiném, tajemném významu pyramidy se týká jejího nitra, které je ve srovnání s obdobnými stavbami skutečně velmi rozsáhlé a složitě postavené. Běžně přijímané vysvětlení, že k tomu vedly opakované změny plánu v průběhu stavby, se mnoha lidem zdá být příliš obyčejné. Spolu s pověstmi o pokladech dávných faraonů, které nepochybně vycházejí z reálné zkušenosti dávných lupičů, to vede ke stále novým a novým snahám nalézt uvnitř této pyramidy ještě další, dosud neznámé prostory, kde by se takové poklady mohly ukrývat. Velkou pozornost v této souvislosti vzbuzují úzké kanály, které vedou šikmo vzhůru ze severní a jižní stěny hned dvou komor - tzv. královské, která zřejmě byla skutečným místem uložení panovníkova pohřbu, a tzv. královniny, která zřejmě představuje pohřební komoru sice vcelku dokončenou, ale v důsledku změny plánu nikdy nepoužitou. O významu těchto poměrně úzkých kanálů (20x20 cm) se vedou dlouhé diskuse, které lze shrnout do dvou základních typů vysvětlení. Podle jednoho názoru měly náboženský význam a sloužily jako cesta, kterou duch zemřelého panovníka vstupoval na oblohu, podle druhého sloužily k odvětrání pohřební komory v průběhu stavby, eventuálně i později (stačí si vzpomenout na problémy, které v katakombách s novodobými mumiemi u nás, např. v Brně, Klatovech, a jinde, způsobilo uzavření větracích otvorů ve stěnách). Kanály z tzv. královy pohřební komory vedou až k dnešní vnější stěně pyramidy, na rozdíl od kanálů vycházejících z níže ležící, tzv. královniny komory. Před devíti lety vzbudil velkou pozornost pokus německých kolegů, ing. Gantenbrinka a prof. Stadelmanna, tehdy ředitele káhirské pobočky Německého archeologického ústavu, prozkoumat tento kanál pomocí malého robota opatřeného kamerou. Přístroj se tehdy ve vzdálenosti více než 60 metrů zastavil před kamenným blokem s dvojicí pravděpodobně měděných táhel. Už tehdy se spekulovalo o tom, zda za touto překážkou, kterou média a nadšenci všeho druhu označili za dveře, se neskrývá tajemná třináctá komnata.
Před několika dny se toto tajemství pokusil odhalit Dr. Zahi Hawáss, současný generální tajemník Nejvyšší rady pro památky EAR a předtím dlouholetý ředitel Pyramidové zóny v rámci této organizace. Podporu mu přitom poskytla National Geographic Society, jejímž místním spolupracovníkem Dr. Hawáss je. K výzkumu byl použit malý robot, obdoba přístrojů, které se používaly ke zkoumání sutin World Trade Centra v New Yorku. Tento přístroj byl vybaven nástrojem pro vyvrtání otvoru a malou kamerou, která měla za tuto dosud tajemnou přepážku nahlédnout. To, že se tak stalo v přímém přenosu, který podle neoficiálních údajů přejímaly televizní stanice 141 států, je dokladem obrovského, a také pro nás velmi potěšitelného zájmu o starý Egypt, ale i svědectvím o obdivuhodných manažerských schopnostech našeho egyptského kolegy a technické zručnosti těch, kteří tento unikátní přenos uskutečnili. Ve srovnání s očekáváními se výsledek této akce zdá být spíše zanedbatelný. Ukázalo se, že za poměrně tenkým blokem kanál pokračuje dál, ale je uzavřen další kamennou přepážkou. Celá záležitost se tedy může opakovat znovu, a možná i vícekrát, pokud je takových přepážek více než dvě. Stojí možná za zmínku, že přehnaná očekávání neměl zřejmě ani Dr. Hawáss, který do přímého přenosu zařadil i otevírání neporušeného kamenného sarkofágu, který byl nedávno odkryt při výzkumu pohřebiště dělníků pracujících před více než 4 500 lety na stavbě gízských pyramid. Reakce odborné veřejnosti před tímto výzkumem i nyní byly ostatně rovněž velmi opatrné, i když se asi nedá až tak úplně mluvit o tom, že by měl nulovou vědeckou hodnotu (slovy některých německých kolegů). Poznat ve výzkumu, že určitá cesta vede do slepé uličky, není často jednoduché, a v tomto případě se navíc o slepé uličce nedá mluvit do té doby, dokud nebudeme znát celý průběh tohoto kanálu. Touha po poznání tajemna tedy v tomto případě byla naplněna jen zčásti. Už v prvních reakcích těch, kteří se na této fází výzkumu podíleli, se ale mluvilo o možnosti tento experiment zopakovat. Uvidíme, zda se to povede, nebo zda zklamání z dosažených výsledků převáží. I pro naše bádání o starém Egyptě je ovšem důležitá pozornost a zájem široké veřejnosti, který tato akce opět posílila.
