Studium vědomí a jeho poruch je důležitým vědeckým problémem. Cílem není ovšem vyvracet náboženskou víru v cokoli, nýbrž poznat blíže onu oblast vztahu mozku a vědomí svého "Já", která asi ještě dlouho zůstane nevyjasněná. Prvním nedostatkem celé problematiky výzkumu, o kterém referovala BBC, t.zv. možnosti posmrtného života je, že je obtížně experimentálně přístupná. Nemůže stačit shromažďovat subjektivní výpovědi pacientů na prahu smrti s těžkým postižením mozku ve stavu předsmrtné agónie. Taková metodika je nutně odsouzena k příležitostnému sběru dat v situacích, které eticky nedovolují soustředit se na výzkum a výsledky jsou proto napadnutelné kritikou. Druhým nedostatkem je předpoklad, že v takových stavech mozek přestal fungovat; pokud se pak setkáváme s nějakými projevy psychiky, třeba i dodatečně, docházejí autoři k závěru, že to musí být projev činnosti něčeho jiného - tedy "duše", oddělené od mozku. Pozorovali jsme jevy, v referovaných případech připisované zkušenosti s posmrtným životem, v kontrolovaných laboratorních experimentech s lidmi v nedostatku kyslíku, který vedl ke ztrátě vědomí. Analýza NDE nebyla naším cílem; byl to vedlejší výsledek pozorování, který jsme neočekávali. V době, kdy jsme experimenty realizovali, nebyly NDE ještě ani předmětem vědeckého zkoumání. Provedli jsme celkem sto experimentů s dýcháním v uzavřeném okruhu spirometru, kde postupně klesal obsah kyslíku, až po průměrně deseti minutách došlo ke ztrátě vědomí. Po převedení na dýchání normálního vzduchu (nedávali jsme tedy kyslík) došlo k téměř okamžitému zotavení. Kromě 16 svodů elektroencefalogramu jsme sledovali 23 různých funkcí, navíc ještě úroveň vědomí a retrográdní amnézii (zpětnou ztrátu paměti). Nejdůležitějším problémem pro nás byla především otázka etického oprávnění k experimentálnímu vyvolání ztráty vědomí. Samozřejmě jsme si ověřili v pokusech se zvířaty (čtyři psi), jaké je riziko smrti v podobném experimentu. Od ztráty vědomí v našem uspořádání do smrti, t.j. zástavy srdce, podle toho u člověka mohlo uplynout třicet minut. To jsme ještě ověřili podle počítačového modelu. Odstup od bezpečnostního rizika byl tedy dostatečný. To ovšem neřeší otázku etiky zásahu do osobnosti člověka. Informovaný souhlas dobrovolníků je samozřejmostí, ovšem to je podmínka nutná, nikoliv však dostačující. Počátkem padesátých let se v letectví přecházelo od vrtulových letounů k proudovým; tím se činnost stíhacích pilotů stala mnohem složitější. To také vedlo k velkému počtu leteckých katastrof, od deseti i víc za rok. Během několika let byly zjištěny čtyři katastrofy, které svědkové - piloti v druhém letounu - sledovali až do tragického konce. Udávali, že pozorovaný pilot seděl v letounu, ten klesal - až došlo ke katastrofě. Pilot neodpovídal na radiové spojení, seděl zpříma a nereagoval. Vzhledem k totální devastaci těla tu pitva stěží mohla přispět k objasnění příčin.

Dostali jsme proto za úkol ověřit, jak se asi chová člověk v letounu při ztrátě vědomí. Vzhledem ke katastrofám tu tedy byla vitální indikace. Situaci jsme objasnili s dodatečnými experimenty v letovém trenažéru a katastrofy tohoto druhu se již nikdy neopakovaly. Uvádíme jen výsledky, které mají význam ze zde daného hlediska. V celé stovce případů naši dobrovolníci udávali ke konci expozice příjemné prožitky, pohyblivé a barevné "sny", setkání s blízkými osobami, krátce typické NDE projevy, včetně procházení tunelem za světlem. Žádný z našich subjektů však neuváděl pocit opuštění vlastního těla. Ztrátu vědomí předchází několik sekund trvající zpětná, t.j. dodatečná ztráta paměti. To je nakonec známo o každé ztrátě vědomí - jde o poruchu krátkodobé paměti. Cokoli subjekty po probuzení z bezvědomí uvádějí, nemůže tedy být z doby před touto ztrátou nebo během bezvědomí; v našem uspořádání bezvědomí trvalo nejvýše dvě-tři sekundy. Z elektroencefalogramu se ztráta vědomí překvapivě nedala zjistit. Nedošlo také k žádným abnormálním projevům činnosti mozku, takže poruchu jeho funkce můžeme vyloučit. Ostatně to, že i v bezvědomí naše subjekty udržovaly vzpřímenou polohu těla a bylo zachováno dýchání, svědčí o neporušené činnosti důležitých částí mozku - o ztrátě funkce mozku tedy nemůže být řeči. Jde proto podle všeho o projevy mozku, zotavujícího se z nedostatku kyslíku. Procházení tunelem souvisí s jinými našimi experimenty v přetížení, kdy se tok krve mozkem zastavuje a dochází také ke ztrátě vědomí. To je předcházeno ztrátou vidění v důsledku nedostatku kyslíku v sítnici oka. Při tom se pozoruje právě zúžení zorného pole, až zůstane jen centrální, tunelové vidění - přesně odpovídající tomu, co se pozoruje v bezvědomí v nedostatku kyslíku. Jevy označované jako NDE lze tedy pokládat za halucinace v momentu probouzení z bezvědomí v krajním nedostatku kyslíku. Příčinou je diskoordinace mezi činností mozku na různých úrovních ve stavu obnovujícího se vědomí, kdy ještě nebylo plně obnoveno zásobení kyslíkem. Nejde tedy o poruchu, nýbrž o projev obnovení funkce a zotavení. Ostatně uzavíráme s tím, že pokud někdo věří na reálnou existenci nesmrtelné duše a posmrtný život, což je pro něj výhoda, přinášející mu naději a klid v těžkých chvílích života, nepotřebuje k tomu důkazy vědy...

Pan Dušan Zmeko 8.7.2008: Velmi zajímavé. Mohu se dodatečně zeptat zda jste nějak objektivizovali hypoxii, oxymetríí systémovou , mozkovou či laboratorním odběrem krve. Tedy na jakém parciálním tlaku O2 v krvi vzniká ztráta vědomí a její obnovování.

Doc.MUDr.Josef Dvořák, CSc. 17.7.2008: Dostal jsem za úkol objasnit případy několika zdejších leteckých katastrof, kde bylo podezření, že za letu došlo ke ztrátě vědomí. Experimenty byly s informovaným souhlasem. Hypoxii jsem navozoval jednak během dýchání v uzavřeném okruhu, kde docházelo k bezvědomí v průměru během deseti minut, jednak při dýchání dusíku (3% kyslíku) s bezvědomím během jedné minuty. Měření jsem dělal jednak při expozici v laboratorním uspořádání s upraveným klasickým metabolimetrem, jednak v upravené pilotní cvičné kabině, kde experimentátor měl udržovat aparaturu v režimu horizontálního letu. Ve zde zmíněném případě jsem vybral 100 perfektních experimentů s registrací jednak 16 svodového EEG, dále EKG, ventilace, kožního galvanického reflexu, slovní reakce na signál, retrográdní amnézie, celkové motoriky a zaznamenával jsem výpověď o subjektivních pocitech (halucinace). Registroval jsem saturaci hemoglobinu kyslíkem oxymetricky z ušního lalůčku, kalibrace se prováděla před a po experimentu barevným filtrem. Při dýchání v uzavřeném okruhu nastupovalo bezvědomí náhle jako kolaps při saturaci 60 - 55 %, okamžitě jsem přepínal na kyslík, vědomí se navracelo prakticky ihned, tj. během sekund, saturace nad 90 % nastupovala obvykle během jedné minuty. V experimentech na 4 psech jsem ověřil, že v tomto uspořádání dojde ke smrti po půl hodině, u člověka by podle teorie podobnosti byla tato doba ještě o několik minut delší. V jednom jiném případě indikované terapeutické aplikace hypoxického šoku jsem v expozici dusíku bezvědomí prodloužil na tři minuty, opakovaně s perfektním výsledkem tj. vyléčením (terapie chronické nespavosti) a obnovením plné pracovní výkonnosti (včetně sexuální). Halucinace s příjemnými pocity měli prakticky všichni, bez nejmenší pochyby v době probouzení z bezvědomí. Pokud byste měl další dotazy, milerád odpovím.

Pan Dušan Zmeko 25.5.2012: Děkuji , jaště se zeptám v uzavřeném okruhu šlo součesně i o hyperkapnii ? Jak to bylo s pCO2, ev pH . Jaká byla reakce krevního oběhu, srdeční frekvence. Nechtěli probanti kvůli vitalizujícímu efektu stav opakovat. Není tedy spánková apnoe také zdravá, nejde o prekondici CNS či systémovou. Je možné nahlédnout do celé této práce. Děkuji.

Doc.MUDr.Josef Dvořák, CSc. 5.6.2012: V uzavřeném okruhu se CO₂ pohlcoval v upraveném metabolimetru, takže hyperkapnie byla vyloučena. Vliv případné hypokapnie jsme kontrolovali souběžnými experimenty s dýcháním dusíku (ve skutečnosti to byla chudá směs se 3 procenty kyslíku), kde probanti ztráceli vědomí během jedné minuty. Tepová frekvence kopírovala nepřímo údaje oxymetru. Dýchání v uzavřeném okruhu s rostoucí koncentrací CO₂ vede v koncentraci 20 procent CO₂ k narkóze CO₂, která je ireverzibilní a končí smrtí. Spánkovou apnoe bych proto neoznačil jako zdravou. Zdá se však, že některé způsoby tzv. jóginského dýchání vedou k adaptaci na zvýšenou koncentraci CO₂ a že některé stavy v józe jsou ve skutečnosti halucinace v CO₂ narkóze. To platí především pro manipulace s pohřbíváním fakirů na dlouhou dobu a s jejich oživováním. Zdá se také, že hibernace u savců je právě stav narkózy CO₂. Vzhledem k tomu, že experimenty byly publikovány před padesáti lety, pokusím se publikaci najít v archivu.

MUDr.Robert Pleskot 17.5.2016: Dobrý den, zabývám se vzděláváním v oblasti první pomoci a rozvojem zážitkové metodiky výuky. Viz zdrsem.cz a metodika.zdrsem.cz Problematika NDE je občas v diskuzích probírána a považuji Vaše sdělení o jejich možném původu za velmi zajímavé. Je možné sdílet originální text Vaší práce?