Přibližně deset procent lidí, kteří přežili zástavu srdce, popisuje t.zv. NDE (Near Death Experience) prožitek ve stavu blízkém smrti. Po probuzení z bezvědomí udávají, že v době ztráty vědomí viděli pestrou krajinu, přibližovaly se k nim zvláštní osoby, procházeli temným tunelem vstříc jasnému světlu... V roce 2004 Dr. Sam Parnia a profesor Peter Fenwick studovali pacienty se zástavou srdce, kteří udávali NDE prožitky. Profesor Paul Badham se zaměřil na stav OBE (Out of the Body Experience - stav opuštění těla), kdy člověk po probuzení z bezvědomí udává, že opustil své tělo a pozoroval sám sebe i personál, který se pokoušel o jeho oživení, jakoby z výšky. V nemocnici v Hammersmithu a ve dvanácti dalších nemocnicích ve Velké Británii Badhamův team začal s výzkumem, při kterém umístil řadu symbolů na strategických místech resuscitačních ambulancí tak, aby je mohli zpozorovat pouze jedinci, kteří by ve stavu OBE skutečně opustili své tělo... Pro BBC Dr. Sam Parnia uvedl, že pokud by pacienti v době ztráty vědomí symboly zpozorovali, byly by takové výsledky pro vědu velmi významné. Mohlo by se ukázat, že naše běžná představa o "duši", tělu a mozku není správná a že "duše" a vědomí v době před smrtí mohou existovat bez vazby na mozek. Podobná starší studie na menším počtu osob v nemocnici v Morrison, Swansea, nebyla průkazná. Zde během pěti let 39 pacientů se zástavou srdce mělo NDE, z nich však pouze dva měli pocit opuštění těla. Penny Sartori, vedoucí tohoto výzkumu, předpokládá, že je velmi přijatelná domněnka, že jde o halucinace. Sám však tuto hypotézu nepřijímá a je zastáncem předpokladu o vstupu do posmrtného života: "Mám 12 případů osob, které měly halucinace, a zjistil jsem, že byly velmi odlišné od toho, co se udává po probuzení ze stavu blízkého smrti." Podle něj jsou halucinace náhodné a nespecifické, zatímco NDE mají zcela určitý průběh a jejich popis je velmi zřetelný a přesný. Profesor Paul Bedham z university ve Walesu, Lampeter, jenž kontroloval tuto studii, věří, že uváděné zkušenosti jsou důkazem pro víru v nebe a posmrtný život: "Lidé popisují ráj nebo nějaké prostředí, kde se setkávají se světlem, jež jakoby je "zná", často si vzpomínají na minulost. Mají pocit, že posuzují svůj dosavadní život jakoby z dálky. Proto si myslím, že mnoho podnětů pro víru v posmrtný život vychází z prožitků NDE a ta je tím potvrzována". Profesor Christofer French, jenž studuje paranormální prožitky v Goldsmith College, Londýn, je skeptičtější: "Ve skutečnosti všechny projevy, uváděné jako NDE, jsou známé z jiných souvislostí". Jeho výzkumu se účastní 13 nemocnic ve Velké Británii. Většina vědců se domnívá, že tyto vize jsou produktem "duše" (v anglickém textu "mind" - nejde o duši v náboženském smyslu slova, anglicky "spirit").
Dr. Peter Fenwick z Psychiatrického institutu v Londýně testuje toto hledisko v 25 nemocnicích v celé Velké Británii. I zde vycházejí z možnosti pozorovat obrazy na stropech úrazových ambulancí, které by mohl vidět pouze někdo vysoko v místnosti, až u stropu. Pacienti, kteří přežili zástavu srdce, jsou dotazováni na stav OBE a zda pozorovali ony obrazy. Na výročním festivalu Britské lékařské asociace v Salfordské universitě, Manchester, dr. Fenwick sdělil, že "odhadujeme, že během roku bychom mohli zjistit sto osob, které budou mít zkušenost s OBE." Pokud by nikdo z nich nepopisoval ony obrazy, znamenalo by to, že tato zkušenost není reálná. "Ukázalo by nám to, že v mozku je nějaký mechanismus, jenž takové prožitky vytváří. Byl by to zajímavý fenomén, protože když se to děje, mozek nefunguje. Proto potřebujeme reálná data." Pacienti udávají jasné světlo a pocit, že jsou vítáni v zahradě - to je stereotypní obraz episody ze stavu, blízkého smrti. Jsou to však halucinace nebo spirituální prožitek? V jiném pořadu BBC se uvádí prožitek pacienta, Patricka Tierney ze Southamptonské všeobecné nemocnice, jenž téměř zemřel při zástavě srdce, ke které došlo před 11 lety. "Procházel jsem tunelem, na jeho konci byla tmavá díra vlevo a jasné světlo vpravo. Přirozeně jsem šel k jasnému světlu, pamatuji se na tyčkový plot a barvy, jaké jsem nikdy před tím ve svém životě neviděl - mohla to být zahrada - nejsem si jist." Během svého prožitku viděl své rodiče, kteří nedávno zemřeli, a svoji tchyni. "Chtěl jsem jít nahoru k nim a obejmout je, avšak otec se na mne nesouhlasně podíval - a tak místo toho jsem zde." Podle dr. Sam Parnia, takové prožitky nejsou vzácné. "Zdá se, že se vyskytují asi u 10 procent podobných pacientů", řekl v pořadu BBC. Co je na takových zkušenostech se smrtí tak zajímavého? Podle autorů je to fakt, že se projevují v situaci, kdy mozek je v takovém nedostatku kyslíku, že by již neměl vůbec fungovat. Dr Parnia studoval všechny aspekty prožitků ve stavech blízkých smrti. Až dosud nenalezl žádné spojení mezi tímto fenoménem a nějakým lékem či kyslíkem, použitým k resuscitaci, nebo s úrovní kysličníku uhličitého v těle. Považuje tyto poznatky za reálné projevy. "Jsem katolík, věřím v nebe a peklo - a tohle byl test." BBC dále uvádí: Tyto stavy mohou být vyvolány mozkem v neobvyklém stavu, jako důsledek nedostatku kyslíku nebo přebytku kysličníku uhličitého (je známo, že CO2 při koncentraci 40 procent vyvolává narkózu - to je pravděpodobně příčinou extatických prožitků v jóginských meditacích). Endorfiny vylučované v maximálním stresu mohou vyvolat pocit míru a světelný tunel může být důsledek poruchy činnosti vizuální kůry. A končí s profesorem Frenchem: "Myslím, že to potrvá ještě dlouho, než plně porozumíme NDE. Je to však neuvěřitelně fascinující a hluboká zkušenost pro osoby, které ji prožily, a nepochybně by to pro vědu byla chyba, kdyby před tím zavírala oči. Můžeme se tak potenciálně dozvědět nesmírně mnoho nejen o mozku, jak asi pracuje v extrémních situacích, nýbrž i o normálním každodenním vědomí, a tak bychom nepochybně měli pokračovat v takových studiích a měli bychom je brát vážně."
