Zajímavé detaily ze života nelétavého ptáka dronteho mauricijského (Raphus cucullatus), dříve zvaného blboun nejapný, rekonstruovali biologové histologicky z jeho kostí. Histologie je nauka zabývající se mikroskopických studiem tkání a z nich složených orgánů. Zjistili, že mláďata dronteho se líhla z vajec v srpnu. Rostla rychle, aby přežila letní období cyklonů, začínající v listopadu. Až do března, kdy končí, není na ostrově Mauricius dostatek ovoce, hlavní potravy těchto přerostlých holubů (společná čeleď holubovití Columbidae). Pelichání započalo ihned po snesení vajec, aby před dalším tokem dorostli do plné krásy.

Podobné informace nám přináší v současnosti spíše moderní genetické studie. Jak vidíme, klasické metody zdaleka neřekly poslední slovo. Porovnání struktury 22 kostí různých jedinců odlišného biologického stáří zjevně přineslo zajímavé údaje. Dronteho hmotnost během roku silně kolísala, protože se potřeboval pořádně vykrmit před zahájením hubeného léta. Vyznačoval se velkou žravostí. Alfred Brehm ve svém Životě zvířat uvádí: „Zvláštní pozornost budila veliká schopnost trávicí tohoto ptáka...“ (sv.V (Ptáci II), str.444, Nakladatelství J.Otto, Praha 1927). Vyžraný vážil přes 20 kg.

Údajně vyhynul, protože pro námořníky velký pták představoval snadnou kořist a čerstvé sousto. Dle některých svědectví měl maso tuhé a nedobré. Za jeho vymizení mohou nejspíš člověkem dovezená prasata, krysy a opice, jež si smlsly na drontích vejcích a mláďatech. Těžko můžeme posoudit, zdali dronteho maso bylo pro námořníky v 16. a 17.století po týdnech nedobré, nečerstvé a jednotvárné lodní stravy skutečně tak nedobré. Kresbu dronteho vidíme na obrázku (Frederick William Frohawk, Public domain, via Wikimedia Commons).

Pavel 30.8.2017: Na Mauriciu se prováděl archeologický průzkum tábořišť námořníků, a v odpadcích se nenašly téměř žádné kosti dronteů. Zato spousta kostí prasat a koz. Takže maso dronteů asi opravdu bylo nepoživatelné i pro námořníky vyhladovělé po týdnech plavby po moři.