Když se malá želva vylíhne z vejce, jež její matka snesla do hnízda vyhloubeného na písčině Mexického zálivu, panuje všude kolem hluboká noc. Obloha nad oceánem je o poznání jasnější a to stačí maličké želvě k tomu, aby neomylně zamířila k vodě. Jakmile narazí na první vlny příboje, přepíná svůj vnitřní kompas na další režim. Když se má vzdálit od nebezpečných pobřežních vod, musí neúnavně plavat přímo proti vlnám. Třetí způsob orientace využívá želva na otevřeném moři. Tam se řídí podle sklonu siločar magnetického pole, protože ty jí dovolují určit zeměpisnou šířku. Na rovníku jsou siločáry rovnoběžné se zemským povrchem. Směrem k magnetickému pólu svírají s povrchem stále větší úhel a na pólu směřují kolmo k zemi. Želva putuje s Golfským proudem na severovýchod a podle sklonu siločar si hlídá, aby nezabloudila příliš daleko na sever. V okamžiku, který má pevně vštípen ve svých vrozených pudech, provede "vpravo v bok" a zamíří podél afrických břehů k jihu. Plave tak dlouhou, dokud se nedostane do proudů, jež tečou v rovníkové oblasti Atlantiku na západ. S jeho pomocí zakončí želvy několikaletý okružní výlet Atlantikem. Nakonec se samice spáří se samcem a vyleze na břeh, aby nakladla vejce a zplodila nové pokolení želv. Vejce klade v místě, odkud sama vyrazila do světa. Způsob, jakým toto místo najde, zůstával dlouho záhadou.
Nyní zjistil mezinárodní tým zoologů vedený Kennethem a Chatherine Lohmannovými, že želvy jsou schopny rozlišovat podle magnetického pole zcela přesně místo, kde se nacházejí a dokážou také určit směr, kterým se mají vydat na cestu "domů". Zoologům z University of North Carolina v jejich bádání vydatně pomohlo obří zařízení, s jehož pomocí mohli nad bazénem s mořskou vodou měnit magnetické pole tak, aby odpovídalo různým místům východního pobřeží Spojených států. Pokusné želvy vystavili magnetickému poli, které odpovídalo místu o 350 km jižně nebo naopak severně od jejich domova. Následně sledovali, kterým směrem želvy v bazénu plavaly. Želvy pokaždé neomylně zamířily směrem, kterým se měl podle magnetického pole nacházet jejich domov. "Tyto výsledky dokazují, že želvy mají jakousi magnetickou mapu," říká Kenneth Lohmann. "Jinými slovy řečeno, jsou schopny pomocí magnetického pole zjistit, kde se nacházejí vzhledem ke svému domovu." Studium orientačního smyslu želv má velký význam pro ochranu těchto jedinečných živočichů. Želvy se neomylně vracejí do svého rodiště i v případě, že jejich rodná pláž stala místem naprosto nevhodným pro líhnutí vajec. Také s nastupujícími změnami pozemského klimatu mohou na mnoha hnízdištích želv zavládnout nevhodné podmínky. U želv stačí například posun teploty, v níž se inkubují vejce, o necelý stupeň Celsia k výraznému posunu v poměru pohlaví vylíhlých potomků. Možná budeme jednou schopni přesvědčit želvy, aby si pro snůšku vajec vybraly vhodnější místa, než na která by je přivedl jejich pud.
