Směsi železa nebo kobaltu s neodymem, praseodymem nebr samariem tvoří velmi slilné permanentní magnety. Jejich příprava však není snadná, lze je buď třít dohromady v kulových mlýnech anebo tavit za vysokých teplot, přičemž je třeba taveninu usilovně mísit, aby se jednotlivé prvky neoddělily. S novou metodou přišla skupina chemiků pod vedením C.N. Chinnasamy z bostonské Northeastern University. Nepatrné mangnetické lupínky z kobaltu a samaria lupínky vysrážejí z roztoku jejich dusičnanů v tetraethylenglykolu za teploty 300 stupňů Celsia. Sice je nutné odstranit z reakční směsi i nepatrné stopy kyslíku, což však vážný problém nepředstavuje. Struktury s nejsilnějším magnetickým poled se dosáhne působením slabého magnetického pole. Výhodou je, že soli těchto prvků jsou podstatně levnější, než samotné kovy. SmCo zůstává magnetické rovněž za zvýšení teploty, což umožní využití tohoto materiálu v generátorech, výkonných elektromotorech a magnetických ložiscích.

Nejedná se jen o zajímavý jev, ale mohlo by jít i o zdroj spinových toků v spintronice. Zatím jde o začínající technologii, jakousi obdobu elektroniky, která by místo proudů elektrických využívala proudů magnetických, způsobených tokem spinů. Jednou z výhod této vynořující se technologie je, že při v ní nevzniká Joulovo teplo, takže spintronické součástky se nebudou zahřívat.