Otázka surovin pro výrobu potravin je příliš složitá, než abychom k ní mohli přistupovat s extrémním zjednodušením ve stylu přírodní prospěšné, umělé škodlivé. Sacharid trehalóza (angl. trehalose), jejíž chemickou strukturu vidíme na obrázku, je zcela přírodní sloučenina. Nacházíme ji v rostlinách, zvířatech i mikroorganismech, v členovcích, např. krevetách nebo hmyzu, ale i v některých houbách jako zásobní disacharid dokonce ve značném množství. Je dobře stravitelná a využívá se i v lékařství. Řada organismů ji enzymaticky snadno štěpí na glukózu (angl. glucose), která slouží jako hlavní zdroj energie.

Výrazné snížení ceny vedlo k jejímu rozsáhlému využití jako aditiva při výrobě potravin. Přidává se do zmrzliny, mletých mas nebo těstovin. Snese vyšší teploty než sacharóza (angl. sucrose), nejpoužívanější cukr vůbec, takže se s ní lépe pracuje. Trehalózu vstřebává přední část tenkého střeva. Při pozření většího množství ji v nízké koncentraci nacházíme i na konci tenkého střeva, kde poslouží jako výživa pro kmeny bakterie Clostridium difficile označené RT027 a RT078, což může vést až k závažnému onemocnění trávicího traktu.

Trehalóza není obecně pro bakterii C.difficile hlavní zdroj energie. Nicméně u kmene RT027 je výrazně aktivnější gen, který kóduje enzym štěpící trehalózu na dvě molekuly glukózy, takže jako zdroj energie může hrát podstatně větší roli. U kmene RT078 využití trehalózy podporuje velmi účinný transportní mechanismus, který do nitra bakteriální buňky dopraví dostatek tohoto sacharidu i pokud je v okolí jen ve velmi nízké koncentraci. „Jak metabolismus trehalózy způsobuje vyšší virulenci (stupeň patogenity) C.difficile nevíme. Produkuje více toxinu, avšak přesný mechanismus zatím neznáme,“ komentuje svůj objev Robert A.Britton.