Rusové vyšlou kosmonauty na Měsíc v roce 2025. Hodlají zřídit trvalou měsíční stanici. Anatolij Perminov, šéf ruské kosmické agentury, dále předpokládá, že vyšlou kosmonauty k Marsu asi po roce 2025. Podle RIA Novosti budou Rusové mít koncem tohoto roku na zemské orbitě 103 družic. Přistát na Měsíci plánují od roku 2017 do 2025 NASA, ESA, Rusové, Čína a Japonsko. Rusové oznámili, že jejich základna bude trvalá. Čína hodlá instalovat dalekohled, nepochybně dálkově ovládaný se Země. Je rozšířen názor, že Rusové si tak chtějí zlepšit reputaci, když je s přistáním na Měsíci předběhli Američané. Není to tak docela pravda. V Bajkonuru byla sice připravována mohutná raketa (Nova), ta však nikdy neprošla všemi testy - i když dlouho stála na startovní plošině a byla tedy pozorovatelná z družic - dokud nebyla potichu zlikvidována. O ruském raketovém projektu rozhodovali především vojáci. Už od počátku byly návrhy na lunární expedici odmítnuty s tím, že Měsíc není vhodná pozorovací základna, protože z něj lze sledovat pouze jednu polovinu zeměkoule. Ještě méně vhodný byl pro vojáky Měsíc jako základna pro odpalování vojenských raket. Nejde jen o to, že mezinárodní dohody něco takového nepřipouštějí. Případná měsíční základna se především nedá utajit a proto je také možné ji včas - a snadno - zničit. Proskočily zprávy, že Rusové vybudují základnu pro vojenské rakety s jadernými hlavicemi někde v blízkém kosmickém prostoru. Nebylo to nikdy potvrzeno. Stačilo by ovšem, aby z nahoře uvedených 103 družic pouhých 20 byly vojenské rakety s bojovým určením - jejich kapacita by byla dostatečná k likvidaci USA, t.j. zničení 60% průmyslu a vyřazení (usmrcení) 80% obyvatelstva. V situaci, kdy tu nebyla podpora armády a navíc bylo zřejmé, že NASA má reálné předpoklady, aby na Měsíci Američané přistáli jako první, kdy tedy odpadly i prestižní důvody, byly veškeré úvahy o přistání ruských kosmonautů na Měsíci zbytečné. Pokud je známo, nezačaly v příslušném zařízení ani přípravy výzkumu, jak pobyt lidí na Měsíci zajistit. U trvalé základny jde zejména o překonání vlivu extrémních rozdílů teplot povrchu během měsíčního dne - přes 200OC - a o zajištění energetických potřeb během 14 dní trvající noci.

Měsíční základnou začínají závody o dosažení Marsu. Na základě dosavadních výsledků se předpokládá, že pro pobyt na povrchu Marsu je nezbytné vyzkoušet potřebnou techniku na Měsíci. O letu na Mars někdy kolem roku 2040 uvažuje americká NASA, evropská ESA, Rusové a Čína. Podle všeho se připravují i Japonci. Hlavním motivačním faktorem je globální prestiž. Není to sice něco, co bychom ve vědě příliš vítali, nepochybně je však lepší, jestliže se střet velmocí odehrává jako soutěžení o prvenství v přistání lidí na Marsu než na válečném poli. Doufejme, že v globálním boji o moc převládnou i nadále formy, které rozšíří naše poznání než nějaké území. Souvisí to s tím, že informace mají dnes větší hodnotu než materiální výdobytky. Sebekratší pobyt lidí na Marsu není ani na nejhlubším místě (oblast Hellas) mimo přetlakovou kabinu možný bez ochranného výškového oděvu; většinou by však bylo nutné se pohybovat ve skafandru. Není to zvláštní problém při pobytu v trvání několika hodin. Něco jiného je však pobyt po několik týdnů. Zatím se předpokládá, že na povrchu Marsu by lidé čekali na vhodnou dobu odletu asi 100 dnů. Obecně vzato by pobyt na povrchu Marsu byl asi obdobou dlouhodobého pobytu v mezinárodní kosmické stanici ISS. Prozatím se podobné aktivity zkoušejí v pozemních simulátorech. Technické laboratorní zařízení je v provozu v Institutu mediko-biologičeskich znanij v Moskvě, kde od ledna příštího rok proběhne 100 až 700 dní trvající experiment. Přes polární léto je v provozu Concordia Base evropské agentury ESA v Antarktidě. Trvale pracují americká experimentální pracoviště jednak v Kanadském archipelágu na Ellesmerově zemi, jednak v Atlantiku u pobřeží Floridy (Navy). V současnosti byly již vybrány oblasti na jižním pólu Měsíce, které jsou trvale osvětlovány Sluncem. Zbývají ovšem problémy se zajištěním denních potřeb pro život kosmonautů. To by mohla lépe zajistit základna u některé měsíční sopky. Kromě výronů plynů by bylo možné využít i selenothermálnich zdrojů - pokud existují. Známé sopečné kužele jsou pouze v rovníkové oblasti (na Goodacrově mapě Měsíce). Nijak se však neprojevují, ačkoliv jsou sledovány již více než sto let. Vzhledem k tomu, že povrch Měsíce známe podstatně lépe, než celý povrch Země (nezapomínejte na dna oceánů!) nemuselo by hledání vhodného místa pro lunární základnu trvat dlouho a termín kolem roku 2020 se zdá reálný - pokud jeho zajištění nenaruší neočekávaná ekonomická krize. Pro amatéry je tu možná vděčné téma - hledejte na fotografiích měsíčního povrchu (Google/Luna) lunární sopky...