Když zkoumali japonští vědci život v hloubce severního Pacifiku u ostrova Chichijima, zjistili s překvapením, že krakatice Taningia danae (přes 2 m délky) před výpadem na kořist rozzáří na svých ramenech malé výrůstky, zvané fotofory. Záblesky, které se rychle opakují, jsou tak silné, že kořist chvilkově přímo oslepí. Je pravděpodobné, že světlo se vyzařuje na základě reakce enzymu luciferázy s luciferinem a molekulárním kyslíkem, která vede k excitovanému stavu luciferinu. Ten se pak vrací do klidového stavu vyzářením světelného kvanta. Luciferin hlavonožců je pravděpodobně (((3-((3,7-dihydro-6-(1H-indol-3-yl)-2-(( (S)-1-methyl-6-propyl))-3-oxoimidazo-((1,2-a))pyrazin-8-yl))propyl)))-guanidin. Vzhledem k nesnadnému zkoumání hlavonožců ve velkých hloubkách se dosud neví, zda podobnou funkci vykazují i další jejich druhy – o luminiscenci jako takové se ví například u druhu Watasemia scintillans.
Zářící hlavonožec
12.3.2007
