Pro nemocné diabetem je důležité pravidelné sledování hladiny krevního cukru. Standardní postupy vyžadují odběr alespoň minimálního množství krve, i když jsou i možnosti založené na optických metodách (viz aktuality Akademonu z 2.2.2003 a 16.4.2003). Tým profesora Craiga Grimese z Penn State University sestrojil nový senzor na magnetoelastickém principu. Magnetoelastické látky, zpravidla tenké pásky z rychle chlazené slitiny železa, niklu s přídavkem molybdenu, boru, křemíku, popřípadě uhlíku, se rozkmitají, vystavíme-li je magnetickému pulsu. Toto mechanické vlnění generuje magnetické pole, které můžeme detekovat. Frekvence vlnění a tedy i vznikající magnetické pole závisí na řadě faktorů, mezi jiným i na vlastnostech povrchu.

Grimesův senzor tvoří pláteček magnetoelastického materiálu pokrytý polymerem citlivým na pH. Na něj je chemicky vázán enzym glukozoxidáza, při jehož reakci s krevním cukrem pH klesá. Tím se mění vlastnosti polymeru, který čistě mechanickým působením ovlivňuje kmity magnetoelastické destičky. Tento senzor voperujeme pod kůži diabetika. Kdykoli pak bude chtít znát hladinu svého krevního cukru, prostě zamává paží před detekčním zařízením, jehož základem jsou dvě cívky - jednou vybudíme kmity senzoru, druhou změříme vznikající magnetické pole, které je úměrné koncentraci glukózy v krvi.