Letošní rozsáhlé požáry, které zachvátili zejména řecký Peloponéský poloostrov, jsou možná dokladem tzv. zákona nezamýšleného účinku. Ten říká přibližně toto: vládní regulace mívají výsledky, které jsou velmi odlišné od původních záměrů. Vedla-li příliš tvrdá regulace stavebních aktivit na zalesněných pozemcích jejich nezodpovědné majitele k zakládání požárů, je shoření obrovských ploch nezamýšleným účinkem vládní regulace. Samozřejmě tvrdá vládní regulace není obhajobou pro kriminální aktivity, ke kterým žhářství nepochybně patří. Nicméně jedním z pilířů práva je jeho vynutitelnost, což u žhářství, kdy se v těchto případech podaří zajistit asi 1% pachatelů, není splněno do puntíku.

Zpřísňování zákonů, aniž by se přihlíželo k jejich reálné vynutitelnost, se stává stále častějším jevem parlamentních demokracií. Ostatně nemusíme chodit daleko. Máme přísnější silniční zákon, o dalším ztužení se mluví, ale slabé výkony dopravní policie, která nebyla schopna prosadit ani tu původní méně přísnou verzi, přetrvávají. Zákonodárci podléhají falešné představě, že vyskytne-li se nějaký problém, vyřešíme ho příslušnou právní normou. Skutečné řešení by totiž bylo mnohem namáhavější a obtížnější.