Geneticky modifikovaná sinice řádu Synechocystis produkuje ethen (etylén) CH2= CH2, což je jedna ze základních surovin v chemickém průmyslu. Světová roční produkce v roce 2006 činila 109 milionů tun. S jeho polymerem, plastickou hmotou polyetylén, se nejspíš setkal každý. Vyrábí se z kapalných fosilních uhlovodíků a na jednu vyrobenou tunu uniknou do ovzduší až tři tuny oxidu uhličitého. Sinice připravili genetici z americké National Renewable Energy Laboratory pod vedením Jianpinga Yua. Použili gen, který kóduje strukturu enzymu pro syntézu ethenu z bakterie Pseudomonas syringae, jež způsobuje choroby rostlin. Pro větší stabilitu ještě strukturu genu trochu pozměnili. Litr kultury sinic za 24 hod vyprodukoval 171 mg ethenu, což je velké množství ve srovnání se všemi ostatními mikroorganismy geneticky modifikovanými pro výrobu paliv a chemikálií. Energii pro tuto reakci získává sinice ze slunečního záření, jako surovina slouží oxid uhličitý z atmosféry. Sinice lépe prosperují, přihnojíme-li je dusičnany a fosforečnany. K tomu lze využít eutrofizovaných vod, takže popsaný postup lze zároveň využít k jejich čištění.
Před deseti lety prováděla obdobné experimenty skupina japonských vědců pod vedením Takahira Ogawy. Jejich geneticky modifikovaná sinice vydržela pouze čtyři generace, což je u mikroorganismů zoufale málo.
Kromě jiného je ethen rostlinný hormon, který způsobuje kvetení, zrání plodů a opadávání listů. Využívá se k dozrání sklizených plodů, např. banánů, jež se sklízejí nezralé. Dopraví se na místo spotřeby a ve velkých halách se nechají dozrát působením velmi nízké koncentrace ethenu. .
