Je velmi neobvyklé, aby živočichové tak výrazně přežívali plodné období, jako je tomu u lidí. Antropologové se dlouho snaží potvrdit hypotézu, že jde o evoluční výhodu. Babičky bez starostí o vlastní nedospělé potomstvo mohou pomáhat při péči o vnoučata, čímž roste šance na jejich přežití. Důkaz možná leží v matrikách. Údaje z finských matrik z let 1731 až 1890, že šance na přežití dětí mezi dvěma a pěti lety byla za přítomnosti babiček o 30% vyšší. Pokud věk babiček přesáhl 75 let, což byl tehdy věk opravdu vysoký, šance na přežití druhých narozenin klesla o 37%.

Spoluautor výzkumu Simon N.Chapman z finské Turkuské univerzity spekuluje: „Zatím nemůžeme s jistotou říci, jaký mechanismus je zodpovědný. Domníváme se, že vyvstává určitá konkurence. Rodiče museli pokud možno rozdělit své omezené prostředky, aby se na jedné straně postarali o děti a na druhé straně třeba o nemocnou babičku.“ Nelze vyloučit, že výrazně kratší doba plodnosti oproti věku umožňovala ženám lépe pečovat o vlastní děti. Vzhledem k ostatním zvířatům lidé dospívají neobyčejně dlouho, více než 15 let.

Kanadští výzkumníci sledovali vliv vzdálenosti bydliště babičky na počet dětí v rodině. Neobyčejné podrobné matriky města Quebecu umožnily prozkoumat roky 1608 až 1799. Výsledky stručně shrnuje Sacha C. Engelhardt z kanadské Université de Sherbrooke: „Každých 100 km odpovídá o 0,6 dítěte na ženu méně.“