Skupina vědců z několika amerických institucí pod vedením Jonathana Mielenze z Oak Ridge National Laboratory vyvinula novou technologii přípravy vodíku. Pomocí jimi navržené směsi čtrnácti různých enzymů a jednoho koenzymu rozkládá za teploty 32oC rostlinné zbytky s vysokým obsahem celulózy za vzniku vodíku. Protože tyto chemické reakce probíhají ve vodném prostředí, vznikající plyn je vlhký, což však pro použití v palivových článcích nevadí.
Jiný způsob vyvíjí tým prof. Welforda Castlemana z Pennsylvania State University. Rozkládají vodu pomocí klastrů hliníku definovaných tvarů. Ukazuje se, že účastní-li se chemické reakce nanočástice (klastry), průběh této reakce za konkrétních podmínek závisí i na jejich tvaru. Nevýhodou této metody oproti předchozímu postupu je, že připravuje směs vodíku a kyslíku, tedy třaskavý plyn, jehož obě složky bude nutné od sebe dalším krokem oddělit. Skutečností však zůstává, že má-li se vodík uplatnit ve větším množství jako zdroj energie, potřebujeme nezbytně novou metodu jeho výroby.
