Lithiové baterie, vynalezené v šedesátých letech minulého století, patří dnes k velmi rozšířeným. Najdeme v našich hodinkách, ipodech, mobilních telefonech, počítačích a mnoha dalších zařízeních. Elektrický proud v nich vzniká proto, že lithné kationy putují z katody z oxidu přechodného kovu a zabudovávají se do struktury uhlíkové anody. Z hlediska výkonu je velmi důležité, kolik lithných iontů pojme anoda bez narušení své struktury. Uvědomme si, že na materiál anody jsou v lithném článku kladeny skutečně velké nároky! Jde o zcela uzavřený systém, takže jakákoli změna objemu anody by mohla článek mechanicky poškodit. Teoreticky by např.křemík byl vhodnějším materiálem, avšak při zabudování lithných iontů do jeho struktury dochází k výrazným změnám objemu, kterou vedou až k rozpadu anody na prášek. Tento problém se podařilo vyřešit docentu Yi Cui ze Stanford Univerzity. Anodu zhotovil z křemíkových nanodrátu na podkladu z nerezové oceli. Výkon článku vzrostl 10x, čímž by se nové lithiové baterie mohly stát zajímavý kandidáty i na pohon elektromobilů.

Jinou cestou se vydal tým německých chemiků. Připravili novou sloučeninu s neobvykle vysokou pohyblivostí lithných iontů. Chemické složení je Li₆PS₅X s kosočtverečnou strukturou, kde X je chloridový, bromidový nebo iodidový anion.