Po mnoha letech výzkumů Daniel G. DeMartini se svými kolegy z University of California v Santa Barbaře zakončil popis mechanismu, jakým běžná pacifická oliheň opalizující, Doryteuthis opalescens, dokáže měnit svou barvu. Zbarvení dosahují organismy dvěma způsoby. Buď přítomností vhodných pigmentů anebo struktur o rozměrech srovnatelných s vlnovou délkou světla, na kterých dochází k interferenci. U hlavonožců způsobují změny barvy specializované buňky zvané iridocyty. Dochází u nich k zanořování buněčné membrány do nitra buňky. Na jejich povrchu tím dochází ke vzniku záhybů, ve kterých buněčná membrána odděluje nitrobuněčné bílkoviny s vysokým indexem lomu od mezibuněčného prostoru s nízkým indexem lomu. Při odrazu světla na takové struktuře dochází k interferenci. Výsledné zbarvení závisí na jejích konkrétních rozměrech. Ty olihně regulují pomocí neurotransmiteru acetylcholinu, který způsobuje navázání fosfátových skupin PO₄^3- na bílkoviny zvané reflektiny. Množství navázaných fosfátových skupin reguluje počet napojených molekul vody, a tím i rozměry celé struktury. S využitím reflektinů pro maskovací nátěry počítá tým Alona Gorodetskeho z University of California v Irwinu, který je produkuje ve velkém pomocí geneticky modifikovaných bakterií. Reflektiny, kromě toho, že mohou měnit své zbarvení, fungují až do vlnových délek 1.200 nanometrů. Mohou vytvářet kamufláž jak ve viditelné, tak infračervené části spektra. Protože noční vidění armád stojí na infračervených paprscích, Gorodetskeho práce by mohla významně ovlivnit noční bojové operace.