Tým inženýrů z britské University of Leeds pod vedením Valerie Dupont upravil tradiční a nejrozšířenější proces výroby vodíku tak, že jako výchozí surovinu užívá místo neobnovitelného zemního plynu odpadní organické materiály. Dosud běžné užívané reformování, jak se tento proces nazývá, spočívá v působení horké páry na zemní plyn, přičemž vzniká vodík a oxid uhelnatý, který pak můžeme dále zpracovat. Nová technologie by mohla přispět k většímu rozšíření vodíku jako paliva do spalovacích motorů.

Při separaci produktů reformování by se mohla uplatnit nová membrána vyvinutá Mercouri G. Kanatzidisem z americké Northwestern University a jeho postdoktorálním studentem Gerasimosem S. Armatasem (nyní řecká Kretská univerzita). Jde o porézní materiál připomínající svou strukturou plástev. Jeho póry jsou tak malé, že jimi projde pouze nejmenší plynová molekula H₂, žádné další plyny nikoliv. Základem nového materiálu jsou sulfidy, selenidy a teluridy germania.

Zajímavou možnost pro skladování vodíku představuje nový materiál s póry o průměru 1,4 nm připravený prof. Randy Snurr zNorthwestern University a jeho kolegy. Tvoří jej klastry zinku Zn₄₀ navzájem propojené můstky z teraftalových aniontů COO^-C₆H₄ COO^-. Uvažuje se o něm i jako o vhodném nosiči pro automobilové katalyzátory.