Velkým problém energetiky je, že nedokážeme skladovat vyrobenou elektřinu ve velkém rozsahu. Kolik ji v jeden okamžik elektrárny vyrobí, tolik se jí musí spotřebovat. Regulovat výkon zvláště velkých elektráren je obtížné, s výjimkou vodních, jež v celosvětovém měřítku vyrobí přibližně desetinu elektřiny. Oproti tomu spotřeba je nerovnoměrná. Existují velké rozdíly v odběru během dne a týdne i roku, dané naším životním cyklem, počasím a podnebím. Proto se neustále testují různé metody. Skladování pomocí chemické energie v bateriích a akumulátorech je příliš nákladné. Supravodivost jsme ještě dostatečně nezvládli. Ani přečerpávací elektrárny se příliš nerozšířily. Poslední studie, provedené v Kanadě, ukázala, že ani využití vodíku není příliš slibné. Tento reaktivní plyn by se vyráběl elektrolýzou vody v době nízkého odběru. Mohl by pak sloužit přímo jako palivo anebo v palivových článcích produkovat elektřinu. Ukázala se však, že využití vodíku vyžaduje při současných technologiích příliš velké investice. Studie proběhla ve dvou větrných megawatových elektrárnách na břehu Huronského jezera ve spolupráci s jadernou elektrárnou Bruce Power’s o výkonu 4.830 MW.