Voda, ta nejobyčejnější sloučenina dvou vodíků a jednoho kyslíku je jedna z nejpodivnějších sloučenin, které známe. Z její struktury, vazby, existence vodíkových můstků a vytvoření jakýchsi domén snadno obklopujících pevné součástky, vyplývají její podivuhodné vlastnosti ve srovnání s ostatními sloučeninami podobné molekulové hmotnosti. Voda je vynikajícím rozpouštědlem a je odpovědná za nevídanou spoustu jevů s množstvím geologických implikací. Tak například za vysokého tlaku rozpuštěna v magmatu (a lze jí v magmatu rozpustit až 16 hmotnostních%, snižuje teplotu tavení magmatu, někde až o 600 oC, snižuje o několik řádů viskozitu magmatu, za vysokých tlaků a nadkritických teplot rozpouští i takové sloučeniny jakými je oxid křemičitý - křemen. Je také hlavní příčinou sopečných výbuchů atd.

I v geologii ložisek nerostných surovin je to nadmíru důležitá komponenta, protože vyluhuje (rozpouští), přenáší a odkládá sloučeniny kovů. Odložením pak vznikají ložiska nerostných surovin. Takovými moderními ekvivalenty ložisek nerostných surovin jsou výstupy přehřáté vody. Jsou to tedy hydrotermy, horká místa na oceánském dně, obyčejně provázející lávy středooceánských hřbetů. Právě touto rolí vody a zejména způsob jakým voda putuje "horkým oceánským dnem" se zabývá tým docenta Andrewa Fishera z University of California v Santa Cruz. Pokouší se, a to dost úspěšně, hledat místa výronů ale i místa sání, kterými se voda do oceánské kůry, do vyvřelých hornin dostává. Výsledky jsou mírně řečeno optimistické, možná i nadnesené. domnívají se, že měřením teplot dna Tichého oceánu v oblasti asi 200 km západně od Vancouverského ostrova se jim podařilo určit spojení mezi výronem a sáním. Obě oblasti však odděluje 52 km. Protože voda setrvává, či putuje oceánskou kůrou dlouhou dobu, lze jen těžko, bez jakýchkoliv dalších důkazů, přijmout názor, že právě ta místa nasání studené a výronu horké vody jsou propojena. Zřejmě je hydrogeologická situace na oceánském dně podstatně komplikovanější, ale idea - dosud málo zkoumaná - jak se voda dostane do sytému oceánského dna, je velmi přitažlivá.