Cikáda sedmnáctiletá dostala své jméno podle pozoruhodného životního cyklu. Samičky kladou vajíčka do listnatých větviček. Z těch se zhruba po šesti týdnech líhnou larvičky, které se uvolní z pod kůry a po pádu na zem se zavrtají do půdy. Tam se vyvíjejí sedmnáct let (někde to stihnou "už" za 13 roků). Po této době vylezou ze země a klubou se z nich dospělci. Ti se po krátké době spáří a zplodí další pokolení, které se zakončí vývoj opět po sedmnácti letech. Cikád bývá skutečná záplava a nadělají pěkný rámus, protože jejich samci neúnavně a nahlas "zpívají". Tuto "hlučnou vlnu" musí právě v těchto dnech přetrpět východ Spojených států.
Periodické populační exploze jsou důmyslnou životní strategií, která se cikádám vyplácí. Mají mnoho nepřátel a potřebují si nad nimi zajistit takovou početní převahu, aby jich přežilo dost na zplození další generace. To ale nebude do budoucna vůbec jednoduché. Cikády ohrožuje nezadržitelně postupující urbanizace krajiny. Tam, kde se před sedmnácti lety zavrtaly larvy do země, mohly vyrůst domy, silnice, parkoviště, nákupní střediska, továrny... Lesy, jejichž rozsáhlé plochy cikády nezbytně potřebují k životu, se mohly změnit na luka, pastviny, zahrady nebo pole. Za posledních 200 let cikád dramaticky ubylo a jejich současný výskyt se omezuje jen na zlomek území, kde je před staletími přírodovědci pozorovali.
