Život ve stresu výrazně ovlivní chemické složení těla. Prokázal to Dror Hawlena se svými kolegy z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, který choval luční kobylky spolu s dravými pavouky. Jejich ústní ústrojí byla zalepená, takže kobylkám nemohli ublížit. Kobylky tento detail nerozpoznaly a chovaly se, jako by byly v ohrožení. Projevilo se to i na jejich stravě. Konzumovali stravu s větším obsahem sacharidů, takže jejich těla obsahovala méně dusíku, který pochází z bílkovinné potraviny. Po jejich uhynutí přirozeným způsobem menší obsah dusíku zpomaloval růst bakterií, takže se jejich těla rozkládala pomaleji. Nedostatek dusíku zpomalil růst bakterií, a tedy rozklad odumřelých rostlin, i v okolí těl mrtvých kobylek. Propojení různých procesů probíhajících v půdě je zřejmě mnohem komplexnější, než jsme se doposud domnívali. Vypadá to, že přísun dusíku v tělech živočichů není pro půdní bakterie zanedbatelný. O koloběhu dusíku v půdě viz též akademon.cz 1.7.2012.