Mravenci nejenom že staví podivuhodná mraveniště, ale zvládnout vytvořit zajímavé konstrukce přímo ze svých těl, např. mosty nebo plavidla. Při tom se shlukují do velkých celků a při plavbě po neklidné vodě odolají značným vnějším silám. Přesáhne-li jejich působení určitou hranici, živí mravenci se staví mrtvými, takže zcela uvolní svaly a v případě bezprostřední tlaku se přestávají držet. Zajímavý pokus s mincí ponořujících se do mravenců, kteří se chovají jako viskózní kapalina, uvidíme mimo jiné na těchto videích. Alberto Fernandez-Nieves a Michael Tennenbaum s dalšími kolegy z Georgia Institute of Technology v Atlantě studovali vlastnosti shluku mravenců na reometru, což je běžný přístroj pro stanovení mechanických vlastností materiálů. Zjistili, že se v případě potřeby namačkaní mravenci stanou viskoelastičtí, jako některé polymery. To znamená, že v sobě kombinuje vlastnosti pružné gumy a viskózní kapaliny. Řada biologických tkání má obdobné chování, ale u kompletních organismů je to zajímavé. Otázkou zůstává, zdali natlačení mravenců rodu Solenopsis do reometru, jak to můžeme vidět na obrázku (Georgia Tech), není v rozporu se zákony na ochranu zvířat.
JK 30.10.2015: V rozporu s českým právem to není - mravenec není obratlovec. I když slisovat spoustu mravenců v poly-mravence - vzdálenou obdobu poly-meru, je originální myšlenka :)
23.12.2015: Další pokusy nasvědčují tomu, že mraveniště se chová jako jeden organismus i jinak, než po mechanické stránce. Podle zjištění Thomase A. O’Shea-Whellera a Nigela R. Frankse z University of Bristol a Any B. Sendova-Franks z University of the West of England reagují mravenci pobřežní (Temnothorax albipennis) odlišně na mizení mravenců v různých místech. Pokud jednotlivé mravence odstraňujeme přímo z mraveniště, spouští se evakuační mechanismus a dochází k jeho přestěhování. Mizí-li mravenci na okraji oblasti jejich působení, vyklízejí ji a stahují se zpět do mraveniště.
