Nadzemní hnízda termitů jsou mohutné stavby z jejich trusu, hlíny a odumřelých jedinců. Vše navzájem propojují slinami. Dosahují výšky až 5 metrů a průměru do dvaceti metrů. Přesný mechanismus popsal až nyní prof.Lakshminarayanan Mahadevan z Harvard University se svými kolegy na základě terénních měření a experimentů přímo v hnízdech druhu Odontotermes obesus. Tento všekaz se živí hlavně houbou, kterou pěstuje uvnitř svého hnízda. Vidíme ho na obrázku (foto Hunter King and Sam Ocko/Harvard University) pořízeném v Indii. Během dne ohřívá sluneční záření povrch termitiště. Od něj se zahřeje vzduch v přilehlých komůrkách a chodbičkách, kde stoupá vzhůru. V centrální šachtě, která hnízdem prochází v celé jeho výšce, tudíž vzduch klesá, protože jde o víceméně uzavřený systém. V noci se proudění otočí. V této fázi se odstraňuje oxid uhličitý ze spodních částí hnízda, kde jeho koncentrace během dne dosáhne až 5%. Odhalit tento mechanismus nebylo až tak jednoduché. Vědci pomocí speciálních sond měřili teplotu, koncentraci oxidu uhličitého a proudění vzduchu na různých místech uvnitř hnízda v různou denní doba za odlišných podmínek. Plachtami zakrývali jeho povrch, aby zabránili ohřívání. Foukali přes něj vzduch a vysávali ho z něj, aby vyloučili vliv větru. Popsaný způsob odvětrávání funguje nejspíš v nadzemním hnízdě každého druhu. Kromě nich existují u jiných druhů termitů i hnízda podzemní nebo stromová, kterých se vyvozené závěry netýkají.