Vážka Pantala flavescens, přestože není příliš velká, dokáže nejspíš překonat obrovské vzdálenosti. Naznačuje to studium genetických rozdílů mezi jedinci z velmi vzdálených stanovišť, které provedli Jessica Ware a Daniel Troast z americké Rutgers University spolu s dalšími kolegy ze Švédska, Japonska a Německa. Vážky P. flavescens ze Severní a Jižní Ameriky i východní Asie jsou geneticky překvapivě homogenní, což znamená, že se musí obstojně mísit mezi sebou po celé této obrovské rozloze. Při rozpětí křídel mezi 7,2 až 8,4 cm a délce těla 4,5 cm pro ni oceán zřejmě nepředstavuje žádnou překážku. U tak drobného tvora je to podivuhodné. Přímo ji sledovat během dlouhých letů zatím nedokážeme, protože nezbytná technika je příliš těžká. Zatím víme, že dokáže vystoupat až do výšky jednoho kilometru a při letu velmi zdatně využívá existujících vzdušných proudů. Drobounké tvorečky, na které za letu narazí, rovnou požírá. Je pravděpodobné, že důležitou roli při jejích cestách hrají pasáty i monzuny. V naší přírodě ji neuvidíme, protože v Evropě a Antarktidě nepřebývá.Její samičku vidíme na obrázku (foto John C. Abbott, University of Texas at Austin, via Wikimedia Commons).

3.3.2019: Daleko doletí i vážka zelený látač (Anax junius, angl. common green darner), ale jenom některé generace. Její životní cyklus je dosti komplikovaný. Podařilo se ho popsat po 21 letech pozorování ve spolupráci s amatérskými vědci a izotopové analýze 852 vzorků křídel starých i 140 let. „Víme, že mnoho druhů hmyzu putuje, ale jen o některých máme přesné údaje o celém životním cyklu,“ vysvětluje spoluautor studie Colin Studds z University of Maryland. První generace přeletí na jaře k severu o více než 650 km, naklade vajíčka a zemře. Některé exempláře urazí až 2.500 km. Druhá generace se vrací na jih, naklade vajíčka a zemře. Třetí generace zůstává na místě a před smrtí klade vajíčka, která se líhnou příští rok na jaře. Celý cyklus řídí teplota.