Velryby extrémně namáhají svá obrovská srdce. Vůbec první měření jejich elektrokardiogramu (EKG) přineslo zajímavé údaje. Když se plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus, angl. blue whale) potopí, aby z mořské vody odfiltroval drobné korýše, svou jedinou potravu, nemůže dýchat. Ponor do hloubky skoro 200 m po dobu 16,5 minuty představuje extrémní zátěž, což má své důsledky. Pod vodou klesá srdeční tep na 4 až 8 pulsů za minutu, někdy i pouhé dva. Po vynoření musí doplnit kyslíkový deficit, takže srdce se rozběhne rychlostí 25 až 37 tepů za minutu. Oboje je příliš malá (bradykardie) nebo příliš velká hodnota (tachykardie). Krátké video z experimentů najdeme zde.

Rychlost, s jakou srdce tepe, je úměrná velikosti. Srdíčko malinkého netopýra hvízdavého (Pipistrellus pipistrellus) tepe až 900 krát za minutu, srdce myšky 600 krát za minutu, sloní srdce 25 až 30 krát. Srdce 23 m dlouhého a 70 tun těžkého plejtváka obrovského vážící 319 kg tepe v klidu 15 krát za minutu a jedním úderem přečerpá 80 litrů krve. Na tak obrovského tvora je to málo. Pomalý srdeční rytmus pomáhá kompenzovat oblouk aorty. Stahem mezi dvěma srdečními pulsy žene těla další krev.

Zachytit na obrovskou plovoucí masu pomocí přísavek měřící přístroj z jedoucího člunu nebylo vůbec snadné, jak vidíme na úvodním videu. „Opravdu jsem si nebyl jistý, že to bude fungovat. Tolik věcí muselo klapnout: potřebovali jsme najít plejtváka, umístit senzor na vhodném místě a v dobrém kontaktu s kůží velryby a samozřejmě zajistit, aby senzor fungoval a zaznamenával data,“ říká první autor publikace J.A.Goldbogen ze Stanford University. Avšak podařilo se.