Světelné skvrny, které na obloze pozorovali v pátek 5.4.2019 obyvatelé severního Norska, nebyla ani polární záře, ani UFO. Šlo o luminiscenci chemických sloučenin dopravených dvěma raketami do ionosféry do výšky 115 a 250 km. Vědci takto kvůli výzkumu zviditelňují proudění v horních vrstvách atmosféry. Konkrétně v nižší výšce reagoval trimethyhliník (angl.trimethylaluminum) Al2(CH3)6 s kyslíkem za vzniku vody, oxidu uhličitého a oxidu hlinitého. Během reakce vzniká světlo, které můžeme pozorovat. Hovoříme o chemiluminiscenci, světélkování vyvolané chemickou reakcí. Výše v ionosféře ionizovalo sluneční záření směs baria a stroncia, přičemž rovněž dochází k emisi fotonů.
Experimenty pojmenované Auroral Zone Upwelling Rocket Experiment (AZURE) proběhly v rámci širšího programu výzkumu proudění v ionosféře. Dalších sedm obdobných raket odstartuje během následujících dvou let. Vertikální pohyby velmi chladné silně ionizované ionosféry mohou ovlivnit dráhu satelitů, navigační i komunikační systémy. Odkud získávají energii? Podle Marka Condeho z University of Alaska, „jediným kandidátem, kterého si dovedeme představit, je energie polární záře.“
