Hráz bránící přístup vzedmutého moře z Finského zálivu k Petrohradu byla jedním z prvních velkých děl, o kterém se mohla v bývalém Sovětském svazu rozpoutat veřejná diskuse ve sdělovacích prostředcích. To ovšem tzv.glasnosť už ohlašovala budoucí rozpad SSSR. Tehdejší Leningrad, vyrvaný Petrem Velikým moři a bažinám a zbudovaný při ústí řeky Něvy, byl často ohrožován mořem. A tak se sovětská vláda rozhodla vybudovat před městem v moři dlouhou přehradu, kterou by sice mohly proplouvat námořní lodi, ale v případě potřeby by se dala zcela uzavřít. Hlavním argumentem tehdejších kritiků projektů bylo, že hráz zabrání odtoku splašků a znečištění z města do moře a mezi Leningradem a mořem vznikne zahnívající laguna. A tak stavba zahájená v roce 1980 byla v roce 1987 zastavena. Jenže problémy se vzedmutím moře trvají dál. A navíc i Petrohrad si uvědomil, že je bezprostředně na úrovni moře ohrožen případným stoupáním oceánů při oteplování Země. A tak nezbývá než přikročit k opatřením, které už podnikají Benátky, Londýn nebo Rotterdam. Historická část města by se mohla octnout pod vodou velice záhy. Prozatím škody nejsou tak velké - útoky moře stojí Petrohrad ročně 7O milionů dolarů, ale i ty už stojí za úvahu. A tak se zvažuje, zda nevzkřísit k životu onu před třemi desítkami let zahájenou hráz. Rusko pozvalo ke konzultacím britské odborníky, aby posoudili, jak by bylo možné projekt 25 kilometrů dlouhé hráze modernizovat.
