Genetikům z Ústavu J.Craiga Ventera v americkém Rockville se podařilo připravit umělý genom bakterie Mycoplasma genitalium, který tvoří 485 genů. Jde o docela slušný výkon, protože chemicky je tato částice DNA kopolymerní makromolekula, ve které se opakují čtyři jednotky celkem 580.000. Tak dlouhá molekula ponechána volně bez jakékoli opory by se sama během syntézy roztrhala. Bylo proto nutné vyvinout nový speciální postup, který umožňuje výslednou stabilní kruhovou molekulu skládat po kusech. Po syntéze umělého viru obrny (viz akademon.cz 14.7.2002) v roce 2002 jde o další milník ve vývoji genetiky.
Řada medií se snažila své čtenáře, diváky či posluchače uchvátit titulky o umělém životě, čímž vlastně jen odváděla laciným efektem pozornost od toho, co je opravdu důležité. Od chemické syntézy celé buňky, což bychom mohli nazvat umělým životem, jsme velmi daleko, protože řadu procesů, které v ní probíhají, známe jen velmi povrchně. Jde v prvé řadě o regulaci aktivity genů. Není totiž důležité, zdali buňka ten který gen jenom obsahuje, ale i za jakých okolností je aktivován či deaktivován a jak navzájem ovlivňují svou činnost. Předpokládá se, že rozdíly mezi námi a šimpanzem, přestože naše genomy jsou téměř shodné, způsobují právě rozdíly v řízení genů. Z týchž důvodů jsme velmi daleko i od syntézy úplného umělého genomu nového organismu.
