Průlet jasného meteoru neboli bolidu atmosférou občas doprovázejí i různé zvuky, např. praskání, syčení, pískání nebo šelest. Můžeme to pozorovat u bolidů od magnitudy - 11 . Magnitudou rozumíme astronomickou veličinu udávající zdánlivou jasnost objektů na obloze. Čím je nižší, tím je objekt jasnější. Platí to i pro záporná čísla. Nejjasnější hvězdy mají magnitudu 1. Nejjasnější objekt naší oblohy je Slunce s magnitudou - 26. Měsíc v úplňku má - 12,6^m. Bolidy o - 11^m při svém průletu osvětlí horizont a ve svém okolí rozeznáme některé předměty i některé barvy. Při - 20^m je světlo jako ve dne. Zdá se logické, že průlet takových rozžhavených těles bude doprovázet zvuk. Vzduch se ohřívá třením o rychle letící objekt, a tudíž se rozpíná. Vznikající tlakové vlny bychom zaslechli jako hluk. Leč panuje tu časový nesoulad. Zvuky víceméně odpovídají pohybu meteoru, zatímco by měly být opožděné. Světlo letí podstatně rychleji než zvuk. Pavel Spurný spolu a kolegy ze Sandia National Laboratories v Novém Mexiku dokazují, že za zvuky spojené s průletem bolidu zodpovídá tzv. fotoakustická emise. Velmi jasný záblesk světla zahřeje některé předměty v našem blízkém okolí, jež vzápětí ohřejí okolní vzduch. Jeho rozpínání zaznamenáme jako zvuk. Na obrázku vidíme zcela unikátní snímek meteoru zanikajícího v atmosféře. Pořídil ho Jon Burnett z Jižního Walesu koncem září 2003. Jde o jednu z nejlepších fotografií této události, jaká kdy byla pořízena.

Vlastislav Výprachtický 26.2.2017: Rychlost bolidu může dosáhnout cca 70 km/sec. Vysokou teplotou a rychlostí při průletu atmosférou vznikají zvukové a mechanické rozličné doprovodné vlny, lišící se tvarem bolidu a příslušným složením atmosféry. Záblesk světla by neměl mít podstatný vliv na ohřátí těles v místě pozorování, ale spíše půjde o různá /i opto / vlnění přenášená oscilací v atmosféře.