Poslední ze tří důkazů chybí týmu M. I. Eremetse z Max-Planck-Institut für Chemie, aby posunul hranice supravodivosti zase o pěkný kousek výš. Hydrid lanthanu LaH₁₀ ztrácí odpor při teplotě - 23 ^oC (250 K), což je snesitelný mráz. Nahrazení atomů vodíku těžším deuteriem vede k poklesu teplota přechodu na supravodivého stavukritické teploty^? na 168 K, což je druhý požadovaný důkaz supravodivosti. Třetím důkazem je vypuzování magnetického pole ze supravodiče, tzv. Meissnerův jev. Vzhledem k mikrometrovým rozměrům vzorků usazeného v diamantové nádobce se příslušný experiment zatím nepodařilo provést, ale je to jen otázka času.

Do budoucnosti hledí M.I.Eremets s optimismem: „Skok o 50 K z předchozí hodnoty 203 K naznačuje možnosti dosažení supravodivosti za pokojové teploty 273 K při vysokém tlaku v blízké budoucnosti.“ 273 K odpovídá 0 ^oC, ale mezi fyziky studujícími supravodivost platí za pokojovou teplotu.

Klasické supravodiče tvoří pevná krystalová mřížka kationtů obklopená elektrony. Elektrický odpor vzniká nárazy elektronů do kmitající krystalové mřížky. Pokles teploty polohu kationtů stabilizuje natolik, že materiálem mohou na velké vzdálenosti procházet mechanické kmity zvané fonony. Unášejí sebou elektrony uspořádané do dvojic, tzv. Cooperových párů, a elektrický odpor zmizí. Někdy je ke zpevnění mřížky třeba použít i vysokého tlaku, což je případ Eremetsova hydridu lanthanu. Supravodivý se stává při 250 K, ale za tlaku 170 GPa, což odpovídá zhruba tlaku v hloubce 3.000 km pod zemí.

Supravodivost keramických materiálů objevená v roce 1986 není teoreticky doposud uspokojivě popsána. Jejich kritickou teplotu 180 K se nepodařilo zatím příliš zvednout.