V r.1967 se věnovalo sportu 28 % Francouzů. V r.2000 už jich mělo být podle francouzského tisku přibližně 83 %, a to ve věku od patnácti do sedmdesátipěti let.Tento nárůst je pochopitelně omračující, a tak sami Francouzi to berou s určitou rezervou, protože neexistuje shoda na definici, co se všechno za sport považuje. Je tedy nutné ze „sportu“ vyškrtnout tzv. sportování jako lov, procházky nebo příležitostní zasportování, a pak je možné dospět k závěru, že pravidelně, tedy aspoň jedenkrát v týdnu, sportuje pouze 60 % Francouzů. Nicméně i takový nárůst si zaslouží pozornost. Významné je, že v r. 2000 sportovalo z osob starších 55 let 73%, zatímco v roce 1985 to bylo 59 %. Pravidelné sportovní aktivity se zvyšují úměrně s dosaženým vzděláním a výši přijmu, což platí zvláště pokud jde o ženy. Zajímavý výsledek výzkumu je zjištění, že sport často bývá prostředkem včleňování do společnosti a zároveň, že člověka vede ke sportu ve většině případů už stávající začlenění do nějakého společenství.