Součástku, která by mohla být stavebním prvkem kvantových počítačů, sestrojili v kalifornských Hewlett-Packard Laboratories pod vedením Raymonda G Beausoleila. Základem je monokrystal diamantu s dusíkovou vakancí umístěný v diamantovém rezonátoru. Dusíková vakance znamená, že jeden z atomů uhlíku v krystalové mřížce diamantu je nahrazen atomem dusíku a sousední atom uhlíku chybí úplně. Tato struktura vykazuje luminiscenci, to značí, že při ozáření zeleným světlem neprodleně vyzáří foton s nižší energií. Za teploty pod 10 K je vyzářený foton kvantově provázán s dusíkovou vakancí. Celé zařízení je umístěno na 300 nm silné diamtové membráně a k jeho propojení s dalšími součástkami slouží optický kabel. Vývoj kvantových počítačů pokračuje rychlým tempem a mohou tu být rychleji, než očekáváme. Velké problémy to může přinést bankovním domům a vůbec všem, kteří využívají šifrování. Většina současných šifrovacích metod využívá kódů, které jsou současným počítači nerozluštitelné v reálném čase. Počítače rychlejší o mnoho řádů je snadno vyluští.

21.12.2016: Tým Marko Lončara z Harvard University pokročil o něco dále. Na základě dusíkových vakancí v diamantu sestrojil jednoduchý přijímač 2,8 GHz elektromagnetických vln, který se dá ladit magnetickým polem v rozsahu 300 MHz. Při osvícení zeleným laserovým světlem o vlnové délce 532 nm začne diamantová vrstvička s dusíkovými vakancemi pohlcovat mikrovlnné záření. Energie se zbavuje vyzařováním (fluorescencí) červeného světla. Jeho modulace odpovídá modulaci pohlcovaných mikrovln.