S vtipným nápadem, jak zvýšit účinnost solárních článků, přišel Rolf Koenenkamp se svými kolegy z německého Ústavu Hahna a Meitnerové. Jako podklad použili porézní oxid titaničitý dopovaný jako polovodič typu p. Ten pokryli teluridem kademnatým typu n. Rozhraní mezi polovodičem typu p a typu a, kde v solárních článcích vlivem absorpce slunečního záření vzniká elektrický proud, tedy není rovné, avšak velmi silně zvlněné s množstvím klků. V důsledku rozptylu světla na nerovném povrchu se zvýší jeho absorpce, takže polovodivé vrstvy silné 150 až 200 nm zcela postačí k pohlcení veškerého dopadajícího světla. Tímto způsobem se podařilo dosáhnout proudové hustoty 15 mA na čtvereční centimetr. Vliv na napětí pozorován nebyl, což není překvapující, protože proud je v elektrických článcích úměrný ploše elektrod, avšak napětí závisí na typu probíhajícího děje. Zatím jde o pouze o laboratorní experimenty, účinnost komerčních slunečních baterií je sice vyšší, avšak první výsledky s novým uspořádáním jsou slibné.