V lednu se přiblížila americká sonda Stardust ke kometě Wild 2 na vzdálenost pouhých 236 km a získala 72 snímků kometárního jádra. Zevrubná analýza snímků odhalila bohatost tvarů povrchu jádra - krátery s příkrými valy, kuželovité hromady, "štíty" i na tucet výtrysků plynu a prachu. Donald Brownlee z University of Washington na tiskové konferenci NASA hovořil o tom, jak byl s kolegy přímo šokován například zjištěním, že na kometárním jádru o průměru 4,5 km existují erodovaná místa o hloubce až sto metrů. Povrch komety je tedy značně pevnější než kdyby byla tvořena leden, byla tedy onou "špinavou sněhovou koulí". Přístroje na palubě sondy Stardust potvrdily, že kometární prachové částice obsahují mnoho organických látek, což potvrzuje názor, že startu života na Zemi pomohly právě komety, které na naši planetu dopadaly. Připomeňme, že vzorky kometárního prachu v přistávacím pouzdru by se měly dostat na naši planetu v poušti Utahu v lednu 2006.
