Snímek odvrácené polokoule Merkuru pořízený sondou Messenger při jejím prvním plánovaném průletu okolo planety 14.1.2008. Je to poprvé, co se podařilo získat fotografie celé polokoule, která je stále přivrácená ke Slunci, takže ji ze Země nemůžeme vidět. Předchozí družice Marinek 10 získala před 35 lety obrázky jen některých oblastí. Messenger v příštích letech proletí kolem Merkuru ještě dvakrát, aby v roce 2011 skončil na oběžné dráze kolem něj.
Pan Petr Krákora 18.1.2008: Není pravda, že jedna polokoule Merkuru je stále přivrácená ke slunci. Doba otočení kolem vlastní osy (cca 59 dnů) a doba oběhu kolem Slunce (cca 88 dnů) jsou však blízké rezonančnímu poměru 2:3.
akademon.cz 18.1.2008: Není mi úplně zřejmé, co z toho vyplývá. Mohl byste to trochu více vysvětlit? Existuje tedy na povrchu Merkuru oblast, kterou nemůžeme ze Země nikdy vidět?
Pan Petr Krákora 18.1.2008: Byl-li poslední příspěvek v diskusi směřován na mě, dodávám na vysvětlenou (v opačném případě prosím tento příspěvek smažte): Kdyby byla jedna polokoule Merkuru neustále přivrácena ke Slunci, byla by doba otočení kolem vlastní osy totožná s dobou oběhu kolem Slunce (jako je tomu s dobou oběhu Měsíce kolem Země). Protože jsou však tyto doby přibližně v poměru 2:3, znamená to, že je na Merkuru poledne (Slunce v nejvyšší poloze) přibližně jednou za 2 tamní "roky" (oběhy kolem Slunce). Za třetinu oběhu kolem Slunce se totiž bod na Merkurově rovníku otočí na opačnou stranu (nahlíženo vzhledem k okolním hvězdám). Aby tento bod směřoval opět ke Slunci, jsou potřeba celé 2 oběhy. Je třeba poznamenat, že osa otáčení Merkuru je k oběžné dráze lehce nakloněna (7°) a že dráha je excentrická (excentricita cca 0,2), navíc se vlivem relativistických efektů celá elipsa dráhy v rovině oběhu stáčí (hlavní poloosa mění směr), proto ono slovo "přibližně" v předchozím komentáři. To však nemá vliv na to, že jakékoli místo se zeměpisnou šířkou do 83° (u pólů nastávají efekty obdobné polárnímu dni a noci) bude mít jednou za 2 "roky" (oběhy kolem Slunce) své poledne i půlnoc a neexistuje tedy polokoule trvale přivrácená Slunci, jak se tvrdilo v článku Akademonu. Představa o přivrácené polokouli byla jako vědecká domněnka vyvrácena radioastronomickým pozorováním někdy v 60. letech minulého století. Váš dotaz evokuje ještě jednu domněnku, proto dodávám: Samozřejmě neexistuje ani polokoule Merkuru trvale odvrácená od Země (ta má mnohem delší oběžnou dobu kolem Slunce, takže teoreticky dohlédneme na celou oběžnou dráhu Merkuru i na libovolnou jeho polokouli), problémy s pozorováním jsou povahy opticko-technické.
Pan Petr Krákora 18.1.2008: Ještě jeden dodatek: Protože nejsem astronom, hledal jsem si údaj o sklonu rotační osy Merkuru na webu a bohužel narazil na článek, který sklon rotační osy zaměnil za inklinaci (sklon oběžné dráhy k ekliptice). Ve skutečnosti je rotační osa kolmá k rovině oběžné dráhy, takže efekty polárního dne a noci na Merkuru nenastávají. Závěry to však nemění. Čtenářům mého předchozího příspěvku se omlouvám.
Čtenář akademonu pan Mirek doporučuje tento podrobnější článek.
