Evoluce savců je často chápána jako přímá dráha zahrnující postupný příjem klíčových vlastností odvozených z ještěřích předků (například střední ucho nebo stoličky). Nyní však provedl Zhe-Xi Luo z Pittsburghské univerzity důkladný rozbor vývoje savců a ukázal, že rozdělení vývoje v raných druhohorách bylo doprovázeno mnoha nezávislými evolučními pokusy a ekologickými specializacemi. Řada savčích vlastností skončila vývojem ve slepé uličce, aby se objevovala znova z poněkud odlišných zdrojů. Je tu nejméně šest nezávislých skupin vývoje: vačice, bobr, mýval, pásovec, poletucha a tana.
16.10.2018: Rybka jeskyník somálský (Phreatichthys andruzzii) během svého vývoje přišla o orgány, např. oči, které v absolutní tmě, v níž prožívá celý život, nepotřebuje. Zajímavé že, že jako jediný známý druh kromě všech placentálních savců postrádá velmi účinný systém obnovy ultrafialovým světlem poškozené DNA, tzv.fotoreaktivaci. Enzym DNA-fotolyáza aktivovaný fialovým světlem uvede molekulu DNA do původního stavu. V absolutní tmě nehrozí poškození ultrafialovým zářením a případná oprava jiným způsobem poškozené DNA závislá na světle není proveditelná. „Některé rysy placentálních savců, jako například anatomie a funkce oka, ukazují zřetelně na noční životní styl. Paralela s jeskynní rybou nyní podporuje předpoklad, že předkové savců prošli dlouhou vývojovou fází v úplné tmě,“ shrnuje vedoucí výzkumného týmu Nicholas S. Foulkes z KIT (Karlsruher Institut für Technologie). Na začátku našeho vývoje možná stojí drobní tvorové skrývající se před panujícími ještěry v noci nebo pod zemí.
