Lepíme-li pomocí sloučenin na bázi kyanoakrylátu, slepené oddělíme jedině za cenu poškození. Zejména v anglické literatuře se setkáme s označením takových přípravků jako superlepidla (superglue), u kterých pevnost spoje přesahuje 1.000 N/cm². Typický zástupce je ethyl-2-kyanoakrylát. Slepení vzniká díky polymeraci (viz obr.). Spoje založené na fyzikálních principech, např. inspirované povrchem tlapek gekonů, můžeme mnohokrát bez problémů spojit a oddělit, ale nejsou zdaleka tak pevné. Obecně se reverzibilní slepení vyznačuje výrazně nižší pevností.

Zajímavé řešení přináší nový hydrogel, který po vyschnutí dosahuje pevnosti slepeného spoje 892 N/cm². Opětovné navlhčení vede k rozdělení spoje bez poškození. Chemicky jde o poly(2-hydroxyethylmethakrylát) propojený ethylenglykoldimethakrylátem. Chemickou strukturu vidíme na horním obrázku dole. Při vysychání dojde k deformaci gelu a ke přilnutí do nejmenších nerovností lepených povrchů. Opětovné navlhčení vede k napnutí a oddělení gelu. Nevýhodou je, že nejde o voděodolné lepidlo. Ale drží dobře. Inspirací pro vznik lepicího gelu byla epifragma (angl. epiphragm) plžů. Jde o dočasnou vyschlou gelovou převážně glykoproteinovou vrstvu, kterou uzavírají ulity. Po zvlhnutí se rozpadá.