Dle prosincového výzkumu Eurobarometru, organizace Evropské komise pro výzkum veřejného mínění, zajímá věda jen 34% Čechů, což je hluboko pod průměrem Evropské unie (57%). S tím je v podivném rozporu tvrzení předního českého historika přelomu 19. a 20.století prof. Josefa Pekaře (1870 – 1937), který ve svém "Smyslu českých dějin" konstatoval, že Češi jsou národem, který se extrémně rychle chápe nových myšlenek a inovací a pružně si je osvojuje. Změnili jsme se od té doby? Asi ne, uvážíme-li exponenciální rozšíření mobilních telefonů u nás, jež svou rychlostí předstihl i řadu západních zemí. Jak je tedy možné, že se většina lidí o vědu nezajímá, ale její produkty tak ochotně využívá?
Možná jim nikdo neukázal, že věda je zajímavá. Hodiny fyziky a chemie představují pro většinu studentů základních a středních škol spíše utrpení než dobrodružství poznání. Základem výuky obou těchto předmětů musí být pokus! Ruku na srdce, je tomu u nás skutečně tak? Těm nemnohým výjimkám mezi učiteli se omlouvám, ale jak chemické tak fyzikální experimenty z našich kateder spíše mizí nebo se využívají zcela nedostatečně. A fyzika bez experimentu je jen nudným systémem vzorců.
V hodinách chemie se spousta času věnuje výkladu a zkoušení českého chemického názvosloví, které je nejlepší a nejdokonalejší na světě! Možná ano, ale vůbec nikoho to nezajímá. I čeští odborníci ho ve své praxi využívají jen ve velmi omezené míře a snadno by se bez něj obešli, protože stejně musí komunikovat anglicky. Názvosloví anglické, které nepochybně není tak dokonalé, má jednu podstatnou výhodu. Používá se celosvětově. Jedinou významnou roli hrají názvoslovné koncovky –ný, -natý, -itý, -ičitý, -ičný, -ový, -istý, - ičelý při trápení středoškolských studentů, přičemž tuto svou úlohu plní dokonale. Čas strávený nesmyslným biflováním nejdokonalejšího názvosloví by měl být spíše věnován zkoumání světa, který nás obklopuje.
Ani naše vědecké instituce ke změně této neutěšené situace mnoho nepřispívají. Podíváme-li se na stránku naší vrcholné výzkumné instituce, Akademie věd ČR (www.avcr.cz), nenajdeme na ni nic, co by mohlo opravdu zaujmout. Srovnání se stránkou americké kosmické agentury NASA (www.nasa.gov) je poučné. Rovněž naše muzejnictví ustrnulo ve stadiu hromadění sbírek, tedy časově zhruba v 19.století. Instituce přinášející pochopitelnou formou informace o nejnovějších výsledcích vědy, běžné nejen v řadě amerických a evropských, ale i asijských metropolí, u nás chybí zcela. Můžeme jen doufat, že právě probíhající rekonstrukce Národního technického muzea snad částečně prolomí tento neutěšený stav.
Pan Koudelný 26.12.2007: S uvedným textem musím jen souhlasit. Ale bude to asi jen jedna strana mince. Jsem člověk středního věku, ale skrze potomky můžu sledovat co mládež zajímá. Myslím, že nezájem o vědu není dán jen uvedeným postojem školství, ale do značné míry i leností jít pod povrch věcí. Kolik uživatelů výpočetní techniky vůbec chápe princip jejich práce? Bušení do klávesnice PC při "střílečkách" ještě neznamená, že dotyčný ví co se vlastně uvnitř počítače děje. Onen extrémní nárůst prodeje mobilních telefonů zcela jistě nemůže být měřítkem vědeckého nadání obyvatel naší kotliny. Nesmíme ovšem házet všechny do jednoho pytle. Jsou mezi námi lidé kteří se hluboce zajímají o různé oblasti vědních oborů jaksi z laického pole a mívají komplexnější znalosti než některé studované hlavy.
Pan A.Kouba 2.1.2008: Stále stejná písnička na toto téma. Učím fyziku přes 25 let. Osnovy jsou stále stejné. (Kdo z vás si předem vypočítal délku páky při odvalování klády či balvanu vlastní silou a kdo si vypočítal správné místo na dětské houpačce aby se mohl pohoupat se svým malým capartem?) Pomůcky nesmyslně drahé a diváci (žáci) bohužel chápou méně a méně neb je to ani trochu nezajímá. Jediný, koho na škole zajímá fyzika a technika jsem tedy já.
Prof. MUDr. Pavel Trávník, DrSc. 3.1.2008: Domnívám se, že uvedené souvisí s určitou povrchností, která vede k zájmu o obory nevyžadující hlubší přemýšlení o podstatě věcí. Já jsem měl na gymnáziu (maturoval jsem v r. 1965) skvělé profesory z chemie, fyziky a matematiky a přesto jsme byli jen tři ve třídě, kteří jsme se zúčastňovali olympiád v těchto oborech, chodili už jako středoškoláci na přednášky na přírodovědeckou fakultu apod. Když studovaly moje děti, bylo zájemců o přírodní vědy ještě méně a v epoše mých vnoučat je hlavním zájmem, kromě počítačových her, keramika a břišní tance. Určitý odpor k exaktním vědám plyne možná také z toho, že příliš jednoznačně popisují svět a zužují prostor pro pohodlné úniky od reality (léčitelství apod.)
Pan Miroslav Šulc 8.1.2008: Pokud jde o Pekařův text, považuji ho za výstižný. Navyjadřuje však nutně zájem o čistou vědu, spíš ho chápu jako vyjádření zájmu o myšlenky technické. "Zlaté české ručičky". A i dnes jsou u nás lidé technicky velmi schopní, např. výrobci ultralehkých letadel. S matematikou a fyzikou jsme na prvním místě ve světě nebývali (Heyrovský je výjimka, ale je to fyzikální chemie). Chemici jsme obecně lepší( léky, válečná chemie, drogy).
Pan Jan Křížek 12.1.2008: Osobně si myslím, že nedostatek zájmu o vědu, je způsoben striktní nekreativní formy výuky už na základních školách, kdy se metodicky snaží učitelé rozšiřovat, ale ve skutečnosti kompresně zaplňovat paměťovou část mozku. Děti dostávají jasně příkazem směřovanou formu konstruování domácích úkolů, kde není místo pro rovoj kreativity a formování pozitivního ducha ve smyslu J.A.Komenského Škola hrou. Předně se při výuce v České republice dětem předhazuje jejich hloupost, což vede jen k nekontrolovatelným poruchám sebedůvěry. Každý jsme jedinečný, každý vynikáme jiným způsobem, byť i v maličkostech, které společně mohou přinést lidstvu i jednotivci obrovský pokrok a pomoc při objevování nových věcí a zákonitostí, třeba i v součastnosti nevysvětlitelných. Jednou nám učitel fyziky řekl(1984), že kdo vynalezne v budoucnu rotační motor, který bude pracovat bez klikové hřídele, zaslouží si "Nobelovku". Jeden takový se mi podařilo i namalovat, sice mi leží už 17 let v šuplíku a řekl bych, že je mnohem jednodušší než Wankel, ale o to nejde. Prostě je nutné vzbudit zájem nejmladší generace. A chce to vidět v každém člověka a ne stroj. Pozitiví přítup vždy pomáhá...
Otto 13.7.2008: Pokusím se ve svém příspěvku osvětlit některé další úhly pohledu na daný problém. Jako psychologovi mi v předchozích příspěvcích především vadí poněkud vágní vymezení pojmu "ZÁJEM". Obecně se tím sice myslí "svobodně zvolený, trvalejší příklon k určité předmětné oblasti, spojený s osobním potěšením" - takovému vymezení však zcela chybí důraz na tu nejdůležitější složku zájmu a tou je "se skutečně danou oblasti aktivně zabývat"! Takovéto chápání zájmu by už myslím nebylo na žádnou světovou stranu od nás o nic lepší. Věda je navíc víc než "zájem" - to je pro většinu vědců spíše "nezištná snaha pozvednout laťku lidského poznání aspoň o špetku výš". Stejně tak se podstatně liší "tvořivot" ve smyslu namazat si kolečko, aby nevrzalo - od úsilí vyplnit mezery v "kognitivní konstrukci" vědeckých poznatků. Navíc mne mrzí, že v systému našeho současného školního vzdělávání se stále více otevírají dveře amatérizmu. Každý se ohání jakousi "hravou školou". To však Komenský (svými dramatizacemi odstraňujícími mechanické učení latině) nikdy nemyslel. Prosím, pokoušejme se o "hru školou", avšak jen do určitého věku, pak musí být každá "hra" - aby zaujala - zákonitě stále smysluplnější, až se z původně čistě regenerační aktivity realizované jen pro "činnost samu", stane "snaha k něčemu dospět" = tedy činnost orientovaná na výsledek! Osobně vidím "jádro pudla" v tom, že se věnuje jen málo pozornosti nejen zkoumání "v kterém věku je dětská psychika optimálně připravena přijímat jaké informace" (které pak navíc škola nedokáže stále, přes mnohé víceméně chabé pokusy, vzájemně propojit tak, aby tvořily skutečné východisko vzdělanosti), ale "nikdo se nikde také nezajímá o to, "jaké obory v tom-kterém věku žáky či studenty skutečně zajímají". Člověk přece prochází určitým vývojem - zatímco na prvním stupni žasnou děti nad přírodními "zázraky", tak dospívající - od chvíle, kdy objeví své Já - fyzika ani chemie už přirozeně valně nezajímá = začínají mít dost starostí sami se sebou... Obávám se však zároveň, že jak americký behaviorismus, tak ani současná "kognitivní psychologie" - bez alespoň náznaku humanistické koncepce duševního vývoje a adekvátní psychologie osobnosti - je nemůže nijak oslovit. Proto je budou oslovovat stále více spíše šarlatánské a další seriózní vědě vědě nahony vzdálené pseudosystémy, které jsou pouze dokladem tisícileté setrvačnosti snahy většiny své závity příliš nezatěžovat... Než tedy začneme cokoliv kritizovat musíme každý ve svém oboru ještě hodně udělat. Chtělo by to však také, aby naše mládež neviděla svůj vzor spíše v nenějakém nepostižitelném darebákovi někde na Bahamách atp., ale ve zralých a kultivovaných lidech. Howgh.
