Norové testují nový způsob likvidace oxidu uhličitého, známého skleníkového plynu. Po jeho zkapalnění jej hodlají nalít do moře. Prvních 5,4 tuny by mělo zmizet pod hladinou v průběhu léta. Je pravda, že ve světovém oceánu se může rozpustit gigantické množství oxidu uhličitého, aniž by jeho kyselost vzrostla, i když jeho kapacita samozřejmě není neomezená. Větší nebezpečí pro oceánský ekosystém představuje lokální zvýšení kyselosti v místě vylití. Řešit problém rostoucí koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře tímto způsobem však nejdříve vyžaduje jeho izolaci z kouřových či výfukových plynů a zkapalnění, což rozhodně není levné.

Za tlaku a teploty panují hluboko na mořském může oxid uhličitý a voda koexistovat jako dvě nemísitelné kapalné fáze. Není vyloučeno, že kdesi na dně Mariánského příkopu leží bubliny kapalného CO2, což znamená, že oceán ho může pojmout ještě mnohem více než dle odhadů udělaných na základě rozpustnosti plynů. Na druhou stranu tento způsob není vlastně ničím více než netradičním skládkováním.