Kuiperův pás (nazývaný též Edgeworthův--Kuiperův p.) je disk ledových těles lemující planetární soustavu. Nazývají se transneptunická tělesa nebo též kuiperoidy - angl. kuiperoids. Tvoří pokračování planetární soustavy za dráhou Neptuna (tedy 30 krát dále od Slunce než Zeně) až do vzdálenosti přibližně 100 krát větší. Z pásu pocházejí krátkoperiodické komety. Na vnější periferii přechází plochý pás v kulový Oortův oblak komet, který obklopuje planetární soustavu ze všech stran. Do vzdálenosti stotisíckrát větší než je vzdálena Země od Slunce. Dosud bylo objeveno přes pět set kuiperoidů a celkový počet velkých těles se odhaduje na 35 000. Nejznámějším je Pluto s měsícem Charonem. Tedy dvojitý objekt. Dvojitých kuiperoidů už bylo objeveno šest a objevují se nové.
Pás byl nazván po G. Kruiperovi, třebaže názor, že zásobárnou krátkoperiodických komet je plochý prostor podél ekliptiky za planetární soustavou, o čemž svědčí malý sklon jejich dráhy (v protikladu k dlouhoperiodickým kometám z Oortova oblaku komet, které přicházejí ze všech směrů), vyslovil už o dva roky dříve irský vědec Kenneth Essex Edgeworth. Podle výpočtů je působením Neptuna občas některá kometa z vnitřní oblasti Kuiperova pásu. vtažena sluneční gravitací dovnitř planetární soustavy. Když prochází v blízkosti Slunce, pozorujeme ji jako krátkoperiodickou kometu. Tak se označují komety s oběžnou dobou kratší než dvě století - např. Halleyova kometa. Komety dlouhoperiodické - jejichž perioda oběhu je delší než dvě století - pocházejí z Oortova oblaku komet). Při jednom průchodu v blízkosti Slunce ztrácí zhruba desetitisícinu svého materiálu, takže svoje zásoby ledů a prachu vyčerpá zhruba po desetitisících až statisících rocích (podle toho, jak často a jak blízko se ke Slunci vrací). Zbude po ní skalnaté jadérko (např.planetka Phaethon) nebo jen rozptýlený proud prachových částic (proud meteoroidů), který dá vznik meteorickému roji (jakým jsou např srpnové Perseidy - lidově zvané "Slzičky svatého Vavřince"). Přitom všechny komety představují původní materiál z něhož vznikala celá sluneční soustava a jsou tedy více nez 4,5 miliard. let staré. Slunce při svém vzniku "vymetlo" z okolní mlhoviny vodík, helium, vodní páru ze svého okolí. Proto obsahují obří planety mnoho vodíku a helia a jejich měsíce, jakož i vzdálenější transneptunická tělesa (=kuiperoidy) jsou z velké části z ledů (převážně ledu vodního). Při vzniku sluneční soustavy před 4,5 miliardou let ledová tělesa v okrajových oblastech mateřské mlhoviny byla příliš daleko od sebe, aby z nich mohla vzniknout velká tělesa planetárních rozměrů. Ta mohla vzniknout jen v hustších oblastech blíž ke Slunci, tj. v prostorách, kde je dnes planetární soustava.
