Syndrom bílého nosu, což je choroba netopýrů šířící se po Severní Americe, se objevila v tomto měsíci i v Severní Karolíně a Georgii. Zřejmě se rozšířila z Evropy, kde je plíseň Geomyces destructans endemická. Od doby, kdy se plíseň poprvé objevila v roce 2006 v New Yorku, zabila odhadem sedm milionů netopýrů.
Tisková zpráva AV ČR 17.5.2014: Syndrom bílého nosu je nová choroba, která má na svědomí hromadné hynutí severoamerických netopýrů a pravděpodobně bude příčinou úplného vyhynutí některých druhů. Od roku 2006, kdy bylo toto plísňové onemocnění hibernujících netopýrů poprvé popsáno, se k němu upírají zraky mnoha vědců v Severní Americe i v Evropě. Přes intenzivní výzkum je však stále choroba opředena celou řadou nejasností. Panoval všeobecný názor, že na rozdíl od netopýrů v USA a v Kanadě jsou evropští netopýři vůči plísni rezistentní a nehrozí jim tedy žádné nebezpečí. Čeští vědci z Akademie věd ČR, Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně a Masarykovy univerzity v Brně ale po dvouletém náročném terénním výzkumu přišli se zcela novými informacemi.
Prokázali u netopýrů v České republice existenci změn shodných s těmi, které jsou zjišťovány u severoamerických druhů, čímž zcela vyvrátili do té doby obecně tradovaný názor, že v Evropě roste plíseň pouze na povrchu těla netopýrů a nijak jim neškodí. Navíc se vůbec nejedná o ojedinělý jev, protože tyto změny byly zjištěny celkem u 11 druhů zimujících v podzemí, s tím, že u některých z nich bylo při vyšetření zjištěno více než 50 % postižených jedinců. Postižení bylo zaznamenáno u druhů, které volí během zimování v podzemních prostorách odlišné strategie, a rovněž příbuznost nebo nepříbuznost druhů nehraje z hlediska postižení žádnou roli.
Závěrem této studie, jejíž výsledky byly nyní otištěny v prestižním mezinárodním vědeckém časopise PLOS ONE (viz abstrakt), tedy je, že původce tohoto onemocnění je patogen – generalista, což znamená, že je schopen vyvolat onemocnění u jakéhokoliv zimujícího netopýra. Tím se tedy znovu otvírá otázka možného rizika pro evropské netopýry a současně z toho plyne i nutnost dalšího intenzivního výzkumu tohoto mysteriózního onemocnění.
Tisková zpráva AV ČR 8.6.2014:Vědecký tým z České republiky a Spojených států amerických objevil šetrný a zároveň účinný způsob, jak diagnostikovat u zimujících netopýrů syndrom bílého nosu. Vědci, kteří pracují na problematice šíření a dopadů závažné nemoci netopýrů známé jako syndrom bílého nosu (z anglického white-nose syndrome - WNS), mohou od nynějška využívat novou metodu pro identifikaci postižených netopýrů – ultrafialové (UV) světlo. Pokud se UV světlem prosvítí křídlo postiženého netopýra, můžeme pozorovat charakteristickou oranžově-žlutou fluorescenci. Toto zbarvení vzniká v místech mikroskopických změn kůže, jejichž nalezení na histopatologickém preparátu bylo doposud považováno za „zlatý standard“ nezbytný pro průkaz syndromu bílého nosu u netopýrů.
„Když jsme poprvé uviděli tuto fluorescenci na křídlech netopýrů v jeskyni, uvědomili jsme si, že jde o něco velmi významného,“ řekl Greg Turner z Pennsylvania Game Commission (USA), který pracuje s touto metodikou od roku 2010. „Bylo těžké utrácet netopýry jen proto, aby se povinnou metodikou založenou na histopatologii prokázal WNS, když nemoc sama o sobě zabíjí tolik zvířat. Nyní máme možnost vybrat netopýry, kterým se odebere na vyšetření malý kousek kůže, aniž se zvíře obětuje nebo nějak poškodí.“
Miliony netopýrů ve Spojených státech amerických uhynuly na plísňové onemocnění, které je způsobeno plísní Pseudogymnoascus (Geomyces) destructans. Syndrom bílého nosu byl poprvé pozorován v New Yorku v zimě roku 2006. Od té doby se nemoc rozšířila do 25 států USA a 5 kanadských provincií. Tým českých vědců prokázal výskyt této choroby i v České republice, ale bez vysoké úmrtnosti. Významným problémem při studiu WNS na zimovištích byla diagnostická nespolehlivost prosté vizuální kontroly netopýrů. Jediným způsobem, jak potvrdit přítomnost choroby, bylo netopýry utratit a odeslat je do laboratoře k následné analýze.
„Ultrafialové světlo slouží pro účely diagnostiky plísňových onemocnění kůže lidí i hospodářských a domácích zvířat již tradičně v podobě takzvané Woodovy lampy,“ řekl Jiří Pikula z Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně. „Vzrušující je však skutečnost, že nachází uplatnění i v diagnostice kožní choroby netopýrů. Významná je však zejména možnost spojení této diagnostické metody s cíleným odběrem vzorků.“
Vědci z Akademie věd České republiky, Veterinární a farmaceutické univerzity Brno a Masarykovy univerzity testovali techniku odběru vzorků pod UV zářením na živých zvířatech v terénu souběžně s kolegy z USA. Správnost výsledku pak ověřili za použití tradičních histopatologických metod. Při laboratorním testování amerických zvířat bylo 98,8 % netopýrů z USA a 95,5 % zvířat z Evropy s oranžově-žlutou fluorescencí pozitivních na syndrom bílého nosu. Naopak všechna zvířata (100 %), která nevykazovala typickou fluorescenci, byla negativní. Cílená biopsie podezřelých okrsků kůže pak prokázala, že se oblasti fluorescence shodují s mikroskopickými změnami na křídlech, které jsou pro onemocnění charakteristické. Výsledky výzkumu z obou kontinentů prokazují, že UV diagnostika WNS je použitelná na celém světě a má velkou citlivost a specifičnost. „Kromě toho, tato diagnostická metoda jen minimálně poškozuje zvířata a netopýři po odběru vzorků pro výzkum odletí,“ řekla Natália Martínková z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky. „Proto je UV fluorescence ideálním nástrojem pro studium těchto chráněných druhů živočichů.“
