Stavební prvky nejrůznějších tvarů lze získat pomocí sinic rodu Synechococcus. Smísíme-li buňky mikroorganismu v řídkém želatinovém gelu s pískem a necháme ve formě vytvrdit, získáme uhličitanem vápenatým zpevněné tvárnice. Sinice zachytávají oxid uhličitý ze vzduchu a vytvářejí z něj vápenaté schránky, které natlačené ve velkém počtu na sebe poslouží jako pojivo zrníček písku. Je to materiál stejného složení jako malta, jen uhličitan vápenatý není z vápna, ale biologického původu.

Jeden z tvůrců nového materiálu Wil V. Srubar III z University of Colorado v Boulderu tvrdí: „Můžete na něj stoupnout a nepraskne.“I když neznáme hmotnost Dr.Srubara, pevnost materiálu se zdá dostatečná alespoň pro některé účely. Další výhodou je samoopravitelnost prasklin. Sinice ve vlhkém prostředí přežívají dále a každou štěrbinku ihned vyplní schránkami. V suchém podnebí hynou a samoopravitelnost mizí. Odstranění tohoto nedostatku je předmětem dalšího výzkumu. Fotosyntézující jednobuněčné sinice Synechococcus žijí ve sladké i mořské vodě. Dorůstají velikosti 0,8 až 1,5 mikrometru.

Erika Prášková 17.1.2020: Asi bych nechtěla žít v domě se stěnami plnými sinic. Vždyť přeci mohou vyvolat alergii!

20.1.2020: To je pravda, ale pokud budou žít ve stěnách, nebudeme s nimi v tak těsném kontaktu jako třeba při koupání. Každopádně než si budeme moci vypěstovat dům pomocí sinic, bude třeba provést mnoho testů.