Voda je bezesporu nejhojnější kapalinou na Zemi a pro život v jeho současné podobě je nezbytná. I když jde o molekulu nesmírně jednoduchou, forma její existence zůstává předmětem debat chemiků. V roce 2004 bylo uveřejněno několik naprosto seriozních prací, ukazujících, že ve vodě se díky vodíkovým můstkům vytvářejí bicyklooktamery, které se nadto mohou shlukovat v útvary obsahující až 280 molekul vody a vykazující dvojčetnou, trojčetnou i pětičetnou symetrii. Životnost takových shluků je ovšem velmi krátká a měří se zřejmě v pikosekundách. Na druhé straně se předpokládá, že shluky o 17 molekulách vody slouží jako komunikační prostředí mezi molekulami proteinů; například vazba trypsinu na jeho peptidický inhibitor je umožněna právě přítomností shluků molekul vody ve formě dvanáctistěnů o průměru 0,9–1,5 nm. Objevují se dokonce názory, že vysoká koncentrace draselných iontů a nízká koncentrace sodných iontů v buňkách (způsobená primárně činností Na,K-adenosintrifosfatasy) je udržována vazbou iontů K+ uvnitř dvacetimolekulových vodných shluků, jež se díky množství proteinů uvnitř buněk tvoří. Na druhé straně sodné ionty mají vyšší hustotu náboje a vážou jednotlivé molekuly vody pevněji a nedovolují jim tvořit shluky. I když tyto názory nejsou přijímány všemi všdci, zdá se, že jejich podpora je v poslední době velmi široká a zasahuje pracoviště v celém vědecky aktivním světě.