Jednoduchou a k prostředí šetrnou metodu separace lanthanoidů od sebe vyvinuli William D. Bonificio a David R. Clarke z Harvard University. Využívají při tom sacharidových struktur na povrchu mořských bakterií rodu Roseobacter. Nejprve na filtr z imobilizovaných bakterií naadsorbují jejich kationty z roztoku o pH = 6. Podstatně kyselejší prostředí o pH = 2,5 převede kationty lehčích lanthanoidů zpět do roztoku, takže na filtru zůstane thulium, lutecium a yterbium. Schematicky to znázorňuje obrázek (W.D.Bonificio, D.R.Clarke, Rare-Earth Separation Using Bacteria, Environ. Sci. Technol. Lett., 2016, 3 (4), pp 180–184 DOI: 10.1021/acs.estlett.6b00064). Popsaná metoda zatím od sebe neoddělí jednotlivé prvky, které jsou si chemicky velmi podobné. Nicméně je dosti variabilní, můžeme měnit jak pH, tak se pokusit ovlivnit povrchové struktury bakterií. Díky její jednoduchosti existuje šance využití v průmyslovém měřítku. Nejrůznější moderní technologie vyžadují stále více zatím nenahraditelných lanthanoidů, které tak představují strategickou surovinu. Naprostou většinu jich v současnosti dodává Čína, s čímž mohou být politické problémy. Ne, že by se nevyskytovaly nikde jinde, ale čínské společnosti je dodávají levně. Nové technologie by tuto situaci mohly změnit. Jako lanthanoidy označujeme skupinu patnácti prvků s protonovými čísly 57 (lanthan) až 71 (lutecium).
