Americká rostlina Stanleya pinnata se proti okusu hmyzem brání tím, že využívá rozdílů mezi rostlinným a živočišným metabolismem. Ve svém těle hromadí selen, který živočiši v malých dávkách sice potřebují, avšak ve velkých je pro nás velmi jedovatý. V těle zmíněné rostliny dosahuje množství selenu až 1% sušiny, což je opravdu značné množství. Nicméně poslední výzkumy ukázaly, že housenky nově objevené variety můry Plutella xylostella mají speciální obranné mechanismy. Selen se v jejich tělech vyskytuje ve formě aminokyseliny methylselenocystein. Ta se však nemůže zabudovávat do bílkovin, takže je neškodná, na rozdíl od aminokyseliny selenocysteinu, která se vyskytuje v organismech na tento prvek citlivých. Housenky tak získávají výhodný zdroj potravy, kde jim nikdo nekonkuruje. Zajímavé je, že stejným ochranným mechanismem disponuje i vosa Diadegma insulare, jejíž larvy parazitují na zmíněných housenkách.
