Brouk štítonoš Cassida rubiginosa (angl. thistle tortoise beetle, viz obr. foto Hassan Salem, Emory University) požírá rostlinná pletiva, aniž by ve svém genomu měl zakódované všechny enzymy, které potřebuje pro trávení jejích buněčných stěn. Pomáhá mu malá symbiotická bakterie. „Broučí hostitel má geny zodpovědné za produkci celulázy pro trávení celulózy, zatímco symbiont poskytuje pektinázy. Společně mají enzymy nezbytné pro rozložení buněčných stěn rostlinných pletiv. Pozoruhodný je fakt, že jde o první popis specializované symbiotické bakterie s hlavní nebo i jedinou funkcí, kterou je rozklad pektinu,“http://www.ice.mpg.de/ext/index.php?id=1406 shrnuje Hassan Salem, jeden z autorů výzkumu.^?

Pektin je polysacharid tvořený molekulami kyseliny galakturonové, jejího esteru a její vápenato–hořečnaté soli, jehož chemickou strukturu vidíme na obrázku, pro porovnání i s molekulou jiného polysacharidu, celulózy. Právě pro svou schopnost trávit buněčné stěny rostlin je štítonoš Cassida rubiginosa z čeledi mandelinkovitých (Chrysomelidae), tedy příbuzný nechvalně známé mandelinky bramborové, předmětem studia jako nástroj možné biologické kontroly plevelů.

Symbiotická bakterie Candidatus Stammera capleta žije ve speciálním orgánu, malém váčku napojeném na přední část střeva brouka (viz obr., foto Benjamin Weiss, Mainz University a Hassan Salem, Emory University). Výraz Candidatus značí, že bakterie dosud nevyrostla v kultuře. Jak je v dnešní době běžné, biologové identifikovali a zatím popsali pouze její genom, který je neobyčejně malý. Obsahuje 270.000 opakující se stavební díly nukleových kyselin párů nukleových bází^?, zatímco běžná střevní bakterie Escherichia coli jich má 4.600.000. Jde o nejmenšího známého symbionta, který žije mimo buňku. Soužití je pro štítonoše tak důležité, že samička při kladení vajíček přenese kapičku bakteriální kultury skrze své pohlavní orgány na jejich povrh. Vylíhlá larva požírající zbytky vaječných obalů je pozře a tím získá nezbytného symbionta.