K "malé atomové bombě" přirovnal americký antropolog David Lieberman objev tvora, který žil před 6 až 7 miliony roku na území dnešního Čadu. Právě místo objevu dalo tomuto zástupci časných hominidů vědecké jméno Sahelanthropus tchadensis. Objev hominida mimo Jižní Afriku a oblasti na východ od Rift Valley není obvyklý, ale už v roce 1995 byly v čadské lokalitě Koro Toro objeveny fosílie australopiteka popsaného pod vědeckým názvem Australopithecus bahrelghazali, které ukázaly, že po živočišných předcích člověka se vyplatí pátrat i v paleoantropologicky netradičních oblastech Afriky. Francouzský paleoantropolog Michel Brunet z Université de Poitiers objevil v čadské lokalitě Toros-Menalla v poušti Djurab lebku a zlomek dolní čelisti se zuby, jež patřily tvorovi pozoruhodné tělesné stavby. Mozkovnu měl velmi malou, ale obličejová část lebky připomíná podle britského paleoantropologa Chrise Stringera australopiteky žijící před 1,7 milionů roků. Také mohutné nadočnicové oblouky připomínají podstatně mladší hominidy. Vědci považují nález sahelantropa za důkaz velmi spletitých evolučních počátků hominidů. Znaky typické pro tuto vývojovou skupinu se zřejmě objevovaly opakovaně a nezávisle na sobě u mnoha tvorů. Chris Stringer předpokládá, že Sahelanthropus tchadensis byl jen jedním z mnoha druhů hominidů, kteří před 6 až 7 miliony let mohli svou druhovou pestrostíi směle konkurovat dnešním opicím. Zdaleka ne všechny tyto tvory můžeme počítat mezi přímé živočišné předky člověka. Vývoj mnoha z nich skončil v evoluční "slepé uličce". Sám Michel Brunet právě z těchto důvodů netrvá na tom, že Sahelanthropus tchadensis je přímým předchůdcem člověka a odmítá, aby novináři vydávali jeho nález za objev tzv. chybějícího článku. Na obrázku vidíme nalezenou lebku Sahelanthropus tchadensis, copyright M.P.F.T. (Mission Paléoanthropologique Franco-Tchadienne).
Podle Doc.Zbyňka Ročka z přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy jde bezesporu o významný objev, jako ostatně o jakýkoliv nový nález hominida nebo jejich předka z Afriky. V tomto případě lze přínos spatřovat v tom, že se jedná o dokumentaci období, ze kterého zatím paleontologické nálezy chyběly, a také to, že je zachována většina obličejové části spolu s celou klenbou lebeční; jsou to dvě části lebky, které prodělávaly v procesu hominizace nejvýraznější změny.
