Po druhé světové válce nastalo - zejména v USA - výrazné zvýšení porodnosti (baby-boom) a děti, tehdy ve velkém počtu narozené (baby-boomers) jsou dnes padesátnicemi a padesátníky. Začínají se starat o to, jak dlouho tu ještě budou, co bude s jejich rodinami. Proto se otázky stárnutí dostávají do popředí pozornosti - vědecké a ovšem i komerční. Stárnutí je obecný a neodvratitelný biologický jev, který odedávna přitahuje pozornost vědců. Kdysi jsme se učili, že stárnou všechny složky živé hmoty a mění se tak jejich vlastnosti - stávají se méně pružnými a odolnými. U bílkovin se tomu říkalo hystereze proteinů ( z řeckého husteros, pozdní, přicházející po ). I když se v biologii dnes už termínu hystereze nepoužívá, fenomén sám je nepochybný. Zejména se pozornost věnuje změnám buněčných proteinů, kolagenů, tvořících vazivo ve všech tkáních; zkřížené vazby mezi jejich jednotlivými molekulami snižují pružnost a odolnost starých tkání. To platí i pro jiné proteiny a významnou úlohu tu zřejmě hraje hladina krevního cukru. Proto nedostatečně léčení diabetici stárnou rychleji.
