Již staří Řekové, konkrétně Aristoteles, věděli, že některé druhy hub světélkují. Hovoříme o bioluminiscenci, kterou pozorujeme u mnoha nejrůznějších organismů. U hub doposud není příliš prozkoumána a není ani příliš častá. Členy brazilsko-amerického vědeckého týmu z Universidade de Sao Paulo a Geisel School of Medicine v New Hampshiru pod vedení Jaye C.Dunlapa (GSM) a Cassiuse V. Stevaniho (USP) překvapilo, když zjistili, že bioluminiscence houby Neonothopanus gardneri se podřizuje cirkadiánnímu rytmu. Nazýváme tak čtyřiadvaceti hodinovou periodicitu biologických procesů v organismech. N. gardneri silně luminuje nazelenalým světlem o vlnové délce 530 nm za pomoci sloučeniny zvané luciferin a enzymu luciferázy, podobně jako naše světlušky. V Jižní Americe často vyrůstá na mladých palmových listech. Ve dne u ní bioluminiscence nepozorujeme, protože skutečně nesvítí, nikoliv proto, že by ji přezářilo Slunce. Rozsvítí se až ve tmě, zřejmě proto, aby přilákala hmyz, který by roznesl její spory po okolí. Bioluminiscene je energeticky dosti náročný proces. Zřejmě má pro N. gardneri větší význam, než jen jako náhodná součást oxidačních procesů při získávání potravy pomocí rozkladu ligninu, jak se doposud předpokládalo. Neluminující houbu vidíme na obrázku nahoře, luminující dole. Bílá úsečka je 3 cm dlouhá. Foto Cassius V. Stevani,USP, Brazilie