Elektrickým polem zkoumá okolí ryba rypoun Petersův (Gnathonemus petersii, angl. elephantnose fish, viz obr.). Dorůstá 25 cm a žije v povodí afrických řek Kongo a Niger. Speciální orgán na ocasu vytváří elektrické pole o frekvenci 80 Hz. Odraz od okolí vnímá pomocí receptorů umístěných po celém povrchu těla, zejména na chobotu. Loví v noci, kdy zrak není příliš k užitku. Elektrické pole je tak slabé, že ho svými smysly nemůžeme vnímat. V angličtině tento typ ryb označujeme jako weakly electric fish, ryba se slabým elektrickým polem, na rozdíl např. od parejnoků elektrických, jehož elektrické pole působí bolest.

Poslední výzkumy ukázaly, že rypoun má dva typy receptorů. Jeden z nich detekuje pouze amplitudu odraženého signálu, druhý i fázový posun. Prvý zobrazuje objekty jen s elektrickým odporem, jako např. kameny. Druhý detekuje i kapacitu objektů, kterou se vyznačují spíše živé organismy. Svou oblíbenou kořist, larvy hmyzu, rypoun tak hladce rozezná i ukrytou v bahně či písku říčního dna. „Larva pakomára se při této metodě zobrazení vyznačuje stálou elektrickou barvou. Výrazně se liší od ostatních larev, částí rostlin, příslušníků stejného druhu i jiných ryb,“ upřesňuje spoluautor objevu Martin Gottwald z Bonnské univerzity.

Pomocí obou receptorů vytváří na rybu mimořádně velký mozek rypouna obraz okolí analogický např. černobílé fotografii nebo našemu vidění ve tmě pomocí světlocitlivých tyčinek. Pro barevné vidění postačí tři typy světločivných čípků v sítnici oka.

Alfred Brehm v Životě zvířat o rypounech píše takto: “Čeleď dnes zvaní rypounovitízobonosů^? (Mormyridae), také nilských štik zvaná, zahrnuje v sobě sladkovodní ryby africké, jejichž podoba bývá velice podivuhodná. Hlavním znakem mnohých druhů je čenich jako chobot prodloužený, takže hlava nabývá podobnosti s hlavou slona, tapíra nebo dokonce nějakého ptáka. Tohoto svého rypáku používají zobonosi k rozrývání bahna při hledání potravy, při čemž jim slouží zvláštní lalok kožní na konci rypáčku jako ústrojí hmatu. ... O způsobu života jejich se ještě udává, že jsou to zvířata velice nesnášenlivá a že v společné nádrži jedna druhou připraví o život.“ Podle Brehmův život zvířat, Díl II: Ryby obojživelníci a plazi, Sv.I: Ryby a obojživelníci, Nakladatelství J.Otto, společnost s r.o., Praha 1929, str.139 - 140.